... jen tak ...

Fotografie Dream od Rolands Lakis licencována pod CC BY 2.0

Tak. A Slunce přešlo do Ryb. Stihli jste všechno, jako za letošek? Protože balíme, přátelé, zavíráme. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Po zběsilém vibrujícím tempu ve Vodnáři letos ještě zrychleném konjunkcí Marse s Uranem přichází výdech, úleva, spočinutí ... konečně! Na chvíli pauza. Čas uzavírání, dokončování, odevzdání ... a pak dlouhého čekání na nový začátek, na nový cyklus, na jaro. Rybí období tak trochu připomíná povzdech Smrtky před odjezdem do Sarajeva ...

Když tak čtu vaše komentáře pod texty, někteří by zřejmě raději uvítali rozběh, odraz na trampolíně a skok kamkoliv, jen abychom už nemuseli trčet na místě. I na to dojde, nebojte se! Bavíme o se o souběhu dvou (a vlastně mnohem více než dvou) nestejně dlouhých cyklů. Zatímco garant instantní změny Uran, jehož cyklus trvá 84 let, odpočítává poslední dny v Beranu a ještě čeká na ono slavné velké finále odpálené Miss Venuší (28.2.-1.3.), aby pak 6. března definitivně přestoupil do Býka, Slunce, jehož zdánlivý pohyb je daleko rychlejší, potřebuje svůj pravidelný měsíc relaxace, regenerace a zhojení všech ran utržených v uplynulé sezóně před tím, než v den jarní rovnodennosti znovu zaklekne na startovní čáře.
 
Ryby jsou poslední fází zvěrokruhu. Poté, co jsme prorazili hlavou zeď, nashromáždili majetky, zahnízdili, vyleštili své ego, upadli do neuroticismu a hrábli si do existenciální úzkosti, pochopili, že všechna sláva polní tráva, odevzdali císaři, co je císařovo, vzhlédli k Bohu a konečně se vymanili ze subjektivního prožívání útrpné každodennosti se v Rybách vracíme zpět domů, do jednoty.
 
Máme čas na to poodstoupit od světského ruchu a shonu. Čas rozhlédnout se a zasnít. Dýchat a být. Prožívat a cítit. Čas neusilovat, netoužit, nepřemýšlet, neplánovat, nespěchat, nesnažit se, nepokoušet, nesoutěžit, nemuset a nechtít. Čas povolit křeč v rukách, jimiž se držíme osudu za pačesy v marné snaze vnutit mu svou vůli. Čas otevřít se proudící energii, vnímat ji a nechat protékat svým životem, tělem i duší bez potřeby korigovat ji a ohnout její tok správným směrem ve svůj domnělý prospěch. Čas vyzkoušet si, jaké by to bylo, kdybychom věcem nechali volný průběh, dovolili, ať se stanou, a vůbec, tím myslím VŮBEC do děje nezasahovali ...
 
Zdá se to idiotské? Vždyť přece, kam bychom došli, kdybychom pustili otěže z rukou? Všichni víme, že „každý svého štěstí strůjcem“ a „jaký si to uděláš, takový to máš“! Musí to tak být, od malička nám to říkali! Tak jo. Zkusme to teda brát jako experiment. Jako hru. Jdete do toho? Jeden měsíc ... a uvidíme ...