Tento týden dojde k několika zásadním přestupům osobních planet do nového znamení: Mars už včera přešel z Blíženců do Raka, Venuše v úterý z nekonečného Berana do Býka a Merkur ve středu do Blíženců. Energie se celkově posune k přirozenému zklidnění: agresivita a zběsilá aktivita Marsu v Raku mizí, Merkur a Venuše se vrací domů – on natěšeně, ona dojatě.
Dnešek je den, kdy bych se chtěla narodit a mít tenhle horoskop na celý život. Jasně, nikdy to není stoprocentní, ale je to docela fajn.
Slunce v Blížencích je ve svých pozicích pevného rozumu neustále znejišťováno Neptunem. Naše soustředěná vůle stojí poněkud na vodě a nejspíš ulítáváme do snových představ a pohádkových gest. Vědomému zacílení s tahem na branku se taky moc nedaří, není to výkonnostní konstelace, neumíme se rozhodnout a jít si za svým. Ale tím, jak necháváme čas plynout a protékat mezi prsty, zažíváme spoustu okouzlujících, snových, dojemných situací, které nelze naplánovat, jen náhodně potkat ... Zmínila jsem včera, že planety aktuálně hrají velkolepou hru v plném obsazení a pro snazší porozumění se pokusím jednotlivé vrstvy rozdělit a popsat samostatně. Jejich prolnutí už nechám na vás. Prostě si to představte jako vrstvy ve PhotoShopu. Nebo jako průhledné fólie s jednotlivými kusy scény při klasické animaci kresleného filmu.
Venuše pádí znamením Berana a za zády nechává všechnu nostalgii, bolesti, strachy, smutky, pochybnosti, úzkosti a sebepodceňování letošního jara. Blíží se k Uranu a děje na téma tohle chci, tohle mě baví, tohle si užiju, tohle rozjedeme nabírají na tempu. Pokud nenabírají, sbírá se to v nás a potřeba prolomit rutinu a zažít něco výjimečného nás nakopne k aktivitě.
Merkur s Plutem už pár dní vytahují zasunutá témata až z paty a nejedna situace vyústí v hluboký povzdech s AHA! momentem. Před očima se nám úplně jasně odloupne další vrstva krytí dlouhodobě přítomné a zdánlivě patové situace. A najednou uvidíme, co bylo a je pod svrchní rovinou, v níž jsme řešení najít nemohli. V tu chvíli situace nabude nového rozměru a my pochopíme děj jako celek. Tedy celek v té komplexnosti, kterou máme k dispozici. Hranice celku se posunují s každým dalším odhalením a těch vrstev k odloupání je tu spousta. Ještě dnes i zítra můžeme ledacos rozkrýt a pochopit, nahlédnout a spojit si, prozřít a okamžitým vhledem porozumět.
|
Archiv textů
April 2024
|