 Předpokládám, že znáte písničku Ivana Mládka "Láďa jede lodí". Má pozoruhodný refrén, na kterém bych ráda znázornila, jak to zhruba s tím vrstvením planetárních energií a dějů, jež přinášejí, funguje. Pro tento účel si půjčíme frázi "dole v podpalubí topič přikládá, na lodi je skvělá nálada". Dokážete si představit průřez lodí? Dole v kotelně upocený, špinavý a ztrhaný chlap hází lopatou uhlí do ohně. V rámci tolerované básnické redukce autor v písni přeskočil těch pár pater, kde úklidová četa vytírá po hostech záchodky, pokojská převlíká postele a doplňuje ručníky, kuchař chystá tříchodové menu k večeři, kapitán na můstku studuje navigaci, plavčíci chrápou utahaní po službě, racek na zábradlí se krmí zbytkem rohlíku – a na horní palubě v plném proudu luxusní večírek, šampaňské, kapela, smokingy a nádherné róby s odhalenými rameny, ... Je teda pravda, že plavba na lodi (anebo náš život?) je špína, pot a pekelné horko, kdy makám jak otrok a na nic jiného nemám myšlenky ani sílu? Anebo je plavba na lodi pohodová záležitost, svěží vítr ve vlasech, jiskřivé spršky vodní pěny a západ slunce na obzoru? Pravda je obojí. A dokonce současně. Záleží na tom, kdo jste, kam jste byli momentálně přirazeni a taky na tom, co se zrovna kameraman rozhodl zabrat zblízka.
A úplně stejně to funguje s planetami a s tím, o čem se tu bavíme. Je pravda, že dole v podpalubí, ve spodních vrstvách zemské kůry nebo v hlubině nevědomé části naší duše probíhají temné, silové intenzivní procesy. A zrovna tak je pravda, že ještě dneska s Lunou ve Lvu můžeme ten večírek rozjet fakt s plnou parádou a užít si ho úplně nejvíc! To mezitím je pocit, že do vánoc musím ještě stihnout uzávěrku, napéct, nakoupit dárky, zabalit je a doplatit hory na Silvestra - Saturn. Pocit, že je toho moc, že tu funguju jak magor, že chci pryč, že musím vypadnout nebo mi hrábne, okamžitě se urvat a ven – Uran, před obratem do direktivity. Pocit, že sice vím, že chci změnu, ale vůbec netuším jakou, a na otázku "Co teda chceš?", nedokážu odpovědět a jen tupě hledím do prázdna – Neptun v Rybách. Pocit, že ať je to, jak chce, je super, že mám kamarády, přátele, rodinu a všichni držíme pohromadě a dokážeme spolupracovat – Jupiter ve Vahách. Pocit, že tempo, které držíme posledních pár týdnů, je tak zběsilé, že už prostě nemůžu, poslepu hledám mokrou rukou elektrický spínač a těsně předtím, než to vypnu, ještě stihnu vyhodit pojistky – Mars těsně před vstupem do Ryb. A ještě pár dalších proměnlivých vrstev. Všechno z toho je naše. Všeho se účastníme osobně. Všechny procesy probíhají paralelně. Žádný není víc nebo míň pravdou. Jde jen o to, kam namíříte fokus, jako hlavní kameraman a aktér svého života. Comments are closed.
|
RSS Feed