Astrologie a co potom?

Photo by Nick Fewings on Unsplash   

Včera mi zavolala kolegyně astroložka a ptala se, jestli prý má smysl jít studovat psychologii - ?? No teda, to fakt nevím, co odpovědět ;) Trochu mě svým dotazem vyvedla z míry, ale brzo jsme přišly na to, co je podstatou problému a co ji k otázce vedlo. A čistě náhodou je to téma, které mě zaměstnává už docela dlouho, a předpokládám, že ještě nějaký ten pátek zaměstnávat bude.

Jde o tohle: Přijde za Vámi klient s konkrétním problémem. Vy v jeho horoskopu vidíte, proč k situaci došlo. Vidíte obecnou inklinaci k tomuto typu potíží. Vidíte aktuální stav, jeho předchozí vývoj, vidíte dokonce prognózu událostí příštích. A víte, že velmi pravděpodobně se obdobná situace v jiném provedení v jeho životě ještě zopakuje. Promluvíte si a snad i Vám i podaří získat určitý náhled problému. Pochopit jeho hlubší příčiny. Dobrat se skryté podstaty toho zjevného, co klient na vstupu nabídl. Máte-li štěstí, klient s Vámi spolupracuje, nabízené vysvětlení zvažuje a přijímá. A následuje jeho logická otázka: „A co s tím teda mám dělat?“

Jinými slovy, astrologii lze využít jako nejdokonalejší diagnostickou metodu. Jenže co potom? Klient očekává řešení. Co s tím?

Naprosto tomu rozumím. Zeptala bych se přesně stejně. A že jsem to i mockrát udělala! Jenže teď se ode mě chce, abych situaci rozhrábla a vyřešila, a pokud to nedokážu, selhala jsem. Nedokázala jsem pomoct člověku, který za mnou přišel a o pomoc mě požádal. Nemělo to celé cenu. Vraťte vstupné!

Viděla jsem různé astrology (a nejen je) doporučovat různá alternativní řešení. O všech variantách jsem dlouho přemýšlela a většinu z nich vyzkoušela na vlastní kůži. Protože si nějak myslím, že nemůžu nikomu doporučit něco, co sama neznám a o čem nejsem přesvědčena.

Takže psychoterapie? Jo, zajímavé, i když mi trochu vadí ten neustále se vnucující obraz neurotického Woodyho Allena. Připadá mi to na dlouhé lokte, za velké peníze a s naprosto mlhavým výhledem na finální rozřešení.

Regrese? Fascinující a přitažlivé. Svého času mě to nesmírně lákalo. Seznámila jsem se s několika lidmi, kteří regresi provádějí. Nějak mě ani jeden z nich nepřesvědčil, že bych se mu chtěla svěřit do rukou. A jeden náhodný zážitek mě od této metody odvrátil nadobro.

Konstelace, rodinné či astrologické? Jako terapeutická metoda se mi líbí, ale asi jsem čekala víc. Zřejmě velký třesk, abreakci, ale ta se nekonala. Ve finále jsem měla dojem, že to bylo příjemné a v podstatě jsem se nikam příliš neposunula. Pro mě málo ... i když, a tuhle vsuvku dopisuju s odstupem několika let, individuální rodinné konstelace v podání Kristýny Liptákové mi pomohly posunout se o pěkný kus dopředu!

Reiki? Meditace? Jóga? Tai chi? Tarot? Šamanismus? Holotropní dýchání? Víra? Homeopatie? Halucinogeny? Nekonečný seznam možností  …

„A tak co s tím teda mám dělat?“

Po pravdě, já nevím. A už mi nevadí tuhle větu vyslovit před klientem. Protože každý si musí najít svou cestu. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc vím, že chyba není ve mně. Nejsem tu od toho, abych někomu poskytla roz(h)řešení. Zodpovědnost za svůj život, za svá rozhodnutí nese každý sám. Ostatně, je myslím mylné se domnívat, že instantní řešení vůbec existuje. Že na ně máme nárok, když jsme si přece zaplatili! To je fikce konzumní společnosti. Přece, jaký by to mělo smysl, kdyby to takhle fungovalo? Jaký smysl by měl náš život? Proč tu nakonec vlastně jsme? Cesta je cíl. A život je loupání cibulových slupek, kdy vrstvu za vrstvou pronikáme hlouběji a jsme blíž k pochopení něčeho, co toužíme vidět v holé prostotě, ale možná to nikdy neuvidíme. A každý krok na této cestě nám dává možnost zažít ten úžasný okamžik, kdy máme najednou pocit, že už jsme na to přišli: „Ahaaa!“ – abychom vzápětí shledali, že to byl jen prchavý dojem. A že jsme možná o kousek blíž poznání, ale rozhodně ne u cíle. Ale podle mě, přesně pro tohle stojí život za to.

No a v tomhle kontextu je astrologie samozřejmě příležitostí k odloupnutí jedné vrstvy. Možná i dvou. A psychologii má určitě smysl studovat, jen ne na Saturnsky etablované univerzitě … podle mého ;)