 Přesně takto formulovaná otázka, pominu-li slovácké nářečí, mi tuhle přistála ve schránce. Nejprve jsem ji úplně nechápala. Myslela jsem, že se někdo dožaduje odkazu na astrologické servery, odkud své texty přetahuju! To jsem celá já, Mars na descendentu – nejprve bojová pohotovost, teprve pak se uklidním a dám věcem postor ;)  Co je to astrologie?
Astrologie je po staletí empiricky budovaným systémem, který zkoumá dění ve vesmíru a vliv planet v jejich aktuálním postavení na život člověka a lidské společnosti. Výchozím principem astrologie je jednota dějů v makro a mikrokosmu. Astrologie položila základy astronomie i dalších přírodních věd, ale protože pracuje kromě fyzikálních zákonů i s principy okultních věd, alchymie, a protože nabízí výklad v kontextu symboliky, mytologie, podobnosti, je zastánci tvrdých přírodních věd vesměs označována za pavědu. Ze současných oborů (a v mém chápání) se nejvíce blíží psychologii.  Photo by Jan Antonin Kolar on Unsplash Dostala jsem dnes tuto otázku, nebo spíš komentář, a ráda bych se k němu vyjádřila, protože zdaleka není ojedinělým:
„Sice nejsem Štír, ale pár jich znám. Zajímalo by mě, z čeho vycházíte ve svém popisu charakteristiky, zda z osobní zkušenosti a pozorování (pak jste asi poznala samé štíry, kteří intrikují, skrývají se v anonymitě a jsou hysteričtí, zatímco zbylých 11 znamení tohle nedělá), nebo zda jste to vyčetla? Myslíte, že lze přisuzovat někomu vlastnosti jen základě data narození, aniž byste s tím člověkem měla zkušenost? Domnívám se, že tahle "psychologie," rozstrkávání lidí do šuplíků jen na základě předem daných atributů, může i dotyčným i dost ublížit, neb mizí nezaujatost, nepředpojatost a ochota někoho skutečně poznat takový jaký je.“  Photo by Nick Fewings on Unsplash Včera mi zavolala kolegyně astroložka a ptala se, jestli prý má smysl jít studovat psychologii - ?? No teda, to fakt nevím, co odpovědět ;) Trochu mě svým dotazem vyvedla z míry, ale brzo jsme přišly na to, co je podstatou problému a co ji k otázce vedlo. A čistě náhodou je to téma, které mě zaměstnává už docela dlouho, a předpokládám, že ještě nějaký ten pátek zaměstnávat bude.
 Photo by REGINE THOLEN on Unsplash To zní tak blbě, až skoro uvažuju, že smažu nejen nadpis, ale celé téma. Jenže, ta myšlenka se mi vnucuje už několik dní a líp to říct nedokážu. A možná to v kontextu nakonec vyzní jinak ... Téma pomoci druhým je mi velice blízké. Pomáhám ráda. Baví mě to, naplňuje, inspiruje a tralala ... Když druhým pomáháte, jste samozřejmě oblíbení, lidi vás vyhledávají, říkají vám, jak jste silní a úžasní a veskrze skvělí. Vám se to líbí, jim se to líbí. A pak najednou zjistíte, že už nemůžete. Veřejný hlas říká: "Ale přece se na ně teď nemůžu vykašlat, oni mě potřebují!" Vnitřní poněkud zbaběle šeptá: "Co kdyby mě pak přestali obdivovat?" Všichni jsou už na status quo zvyklí: jedni závislí na pomoci, druzí na projevovaném uznání.
|
RSS Feed