Proč nepomáhat druhým ...

Photo by REGINE THOLEN on Unsplash 

To zní tak blbě, až skoro uvažuju, že smažu nejen nadpis, ale celé téma. Jenže, ta myšlenka se mi vnucuje už několik dní a líp to říct nedokážu. A možná to v kontextu nakonec vyzní jinak ... Téma pomoci druhým je mi velice blízké. Pomáhám ráda. Baví mě to, naplňuje, inspiruje a tralala ... Když druhým pomáháte, jste samozřejmě oblíbení, lidi vás vyhledávají, říkají vám, jak jste silní a úžasní a veskrze skvělí. Vám se to líbí, jim se to líbí. A pak najednou zjistíte, že už nemůžete. Veřejný hlas říká: "Ale přece se na ně teď nemůžu vykašlat, oni mě potřebují!" Vnitřní poněkud zbaběle šeptá: "Co kdyby mě pak přestali obdivovat?" Všichni jsou už na status quo zvyklí: jedni závislí na pomoci, druzí na projevovaném uznání.

Astrologicky řečeno, výraznou tendenci pomáhat druhým mají lidé s planetami kolem descendentu, tedy v šestém a sedmém domě, v Panně či ve Vahách, v ideálním případě v kombinace všech zmíněných faktorů. Žiju to, vím, o čem mluvím. Takže, pokud jsme na tom takhle, tak vlastně za nic nemůžeme, ne? Horoskop jako alibi. Jenže v poslední době mě díky Saturnu tranzitujícímu opozičně a kvadrátem proti všem osobním planetám dostihla energetická krize, únava, slabost a už to dál nejde. Čas odseknout pytle s pískem, vyložit zbytečnou bagáž.

Dilema náročného rozhodnutí už nepomáhat druhým mi pomohla vyřešit myšlenka, se kterou se v poslední době velmi často setkávám. A pokud máte stejný problém, možná pomůže i vám.

Pomáhám-li druhým s jejich úkoly, moje počínání postrádá jakoukoliv pokoru, protože implicitně předpokládám, že jsem lepší a silnější než oni, že já daný úkol zvládnu a oni ne.

Pomáhám-li druhým s jejich úkoly, beru jim příležitost k růstu, protože oni se dostali do této situace právě proto, že ji potřebují zažít na vlastní kůži a sami najít řešení, převzít zodpovědnost a potvrdit sami sobě, že to dokáží.

Pomáhám-li druhým s jejich úkoly, na svá bedra nakládám, co mi nepřísluší a pod tíhou břemene padám na hubu a nemůžu tak věnovat svou energii pro mě důležitějším, protože mým vlastním cílům. Nevyvíjím se, jak bych měla, a stagnuji.

Pomáhám-li druhým s jejich úkoly, ve skutečnosti nejde o pomoc, protože jejich situace se sice možná dočasně vyřeší, ale okamžitě se zopakuje. Úkol, který měli zvládnout, za ně udělal někdo jiný, a to neplatí. Dostanou ho tedy znovu. A znovu. A znovu. A svou intervencí tak vlastně bráním jejich postupu vpřed.

Mí homeopatičtí přátelé k tématu často říkají: "Léčím jen na požádání!" Anebo jinak, nejsem pachatelkou dobrých skutků. A doufám, že to teď nezní, jako že už nikdy nikomu s ničím nepomůžu ... pomůžu, ale víte jak ;) Nezištně, upřímně, s radostí ... a pokud budu chtít :)