Vím, že to bolí, zažil jsem to ...

Téma zraňování, bolesti a ran, z nichž se nedokážeme vyléčit, a přestože jsme se už mnohokrát s podobnou situací potkali, znovu nás zaskočí a zase tne do živého. Může jít o rány fyzické, stejně tak se počítají šrámy na duši, okamžiky naprosté bezmoci a marnosti všeho počínání, chvíle nepochopení, odmítnutí, ponížení, kdy se cítíme tak trapní a ubozí, až se stydíme za to, kým jsme. A i kdybychom si tisíckrát připomněli, že touhle situací už jsme procházeli, zvládli ji, odrazili se a dokázali jít dál, nestáváme se vůči ní imunní. Vrací se a vracet se bude, protože život je cyklická záležitost.

A zdá se, že naším úkolem není minimalizovat svou citlivost a stát se tak nedotknutelným. Kontakt s vlastní bolestí nám připomíná, že jsme pořád tady a skutečně žijeme. Nejde jen o bolest, kterou cítíme my sami, ale i bolest způsobenou druhým. Vědomě či nevědomě, ne se zlým úmyslem, určitě ne záměrně, prostě jen pouhou skutečností své existence, svým přirozeným projevem. Tím, že jsme sami sebou. Autenticita má svá úskalí.
 
Mars a Chiron se potkávají v Beranu. Jejich kontakt je otázkou několika dnů. Vnímám ho už od soboty. Přesná konjunkce nastává v noci ze středy na čtvrtek. Rozhodně se nelimituje na jediné téma. A nejde o závan větru a citlivost starých jizev, tohle je otevřená konfrontace. Je ale důležité pamatovat si, že bolest není cílem a smyslem, není samoúčelná. Bolest je průvodním znakem života a růstu. Čelíme situaci, jíž bychom se na základě dřívějších zkušeností raději vyhnuli. Ale potřebujeme se jí postavit, abychom si připomenuli, že ačkoliv to pokaždé znovu zabolí, tohle je cesta, po které musíme jít. Nemůžeme potlačit svou přirozenost. Nemůžeme vystoupit ze svého života a vybrat si náhradní. Nemůžeme přestat být sami sebou. Průchodem bolestí se stáváme silnějšími a zralejšími. Posilujeme imunitu. A získáváme zkušenost.  Porozumění, pochopení, přijetí. K nezaplacení. Pro nás samotné i pro ty, jimž právě tak, pouze a výhradně touto zkušeností, můžeme kdykoliv později pomoci.