Stačí jen sloupnout odumřelou tkáň

Venuše ve Lvu (1°-2°) dnes v opozici k retrográdnímu Plutu (1°52' R Vodnáře). A víte co? Vrchol téhle opozice už je za námi. Ráno se mi psát chtělo i nechtělo. Silné puzení, neurotická přitažlivost, intenzivní emoční vazba a fascinace tématem, na druhou stranu, už se o tom bavíme jak dlouho? Od pátku? Minimálně! Chci říct, že Venuše už si svoje odžila. Kvadrát Chironu, přestup z Raka do Lva, podpůrný trigon k Saturnu, laskavý trigon k Neptunu, nabuzující sextil k Uranu. Dnešní aspekt k Plutu je v tomto sledu a celkovém kontextu de facto už jen sloupnutím staré, okoralé, otlučené, proděravělé svrchní šlupky, která jen z posledních sil drží na zrezlém pantu. Stačí dotyk, aby odpadla. Dost možná, že i zoubková víla si dnes přijde pro druhý z vykývaných předních řezáků.

Tak jo. A krom toho všeho, z uvedených pozic Venuše (v půl jedenácté dopoledne na 1°53' Lva) a Pluta (celý den na 1°52' R Vodnáře) je jasné, že energetická vlna už se převalila přes svůj vrchol a odteď bude zvolna opadat. Vtipný na tom, že s důrazem na transformaci prožívání radosti jsem se přesně ve chvíli kulminace rozhodla jít se místo psaní raději projít - pošmourné počasí, sevřené údolí, vysoký les po obou stranách, potůček ponuře probublává podél cesty, do uší si pouštím rozhovor s mou oblíbenou Adélou Elbelovou a jako by mi z duše mluvila... perfektní načasování!

Každopádně, pojďme si to shrnout - jen stručně, vše už bylo řečeno. Temná, hlubinná, transformační energie Pluta v konfrontaci s Venuší, planetou radosti, krásy, lásky a vztahů poměrně dramaticky (Pluto x Lev) otevírá téma ztráty něčeho, co nás těšilo, co nám dávalo pocit hodnoty, co pro nás bylo důležité. To je děsivé, samozřejmě. A je jasné, že klademe odpor, že se bráníme zuby nehty, že se nechceme pustit, vzdát, kapitulovat. Taktiky, které volíme, nejsou zrovna z repertoáru Mirka Dušína. I když výraz "volíme" není úplně přesný. My je nevolíme, vynoří se samy. Naprosto automaticky vyhřeznou z nejspodnějších pater našeho já. Ze zanedbaného, zapomenutého, temného a špinavého prostoru, k němuž se nehlásíme, přesto k nám patří. A zaskočit mohou i nás samotné. Majetnická ultimáta, mocenské hry, žárlivé intriky, urputné tlaky, citové vydírání, fanatická manipulace, cokoliv, nač si jen dokážete vzpomenout na hranici života a smrti. Ne, není to legrace. Ani vtip. Nikdo se nesměje. Naše duše se zmítá ve víru nejkrajnějších emocí, v režimu všechno nebo nic. Tohle je proces transformace. A běží s jediným cílem: přinutit nás vzdát se toho, na čem lpíme, přestože je to dávno mrtvé. Při vyslovení slibu "dokud nás smrt nerozdělí" se Pluto jen krátce, cynicky pousměje. Jako by mě mohl kdokoliv přinutit pustit se toho, co je moje! Snad jedině... jedině Pluto! Posmrtná láska už duši neživí, ale sžírá. A je čas ji pustit. Přesně to se nyní děje. Cítíme obrovský tlak. Čím větší, tím zřetelněji vnímáme nutnost změny. Je potřeba nechat zemřít, pohřbít a oplakat to staré, abychom vytvořili prostor novému. Metaforicky. Anebo ne. Anebo jo. Obojí je možné. Propusťme své staré touhy, vášně, představy, obsese, sloupněme kuklu, abychom se konečně mohli vylíhnout do nové, skutečně aktuální a v této vývojové fázi autentické verze své existence. Je čas.

Pluto. Planeta, kterou astronomové vyloučili ze Sluneční soustavy. Planeta, která však pro astrology zůstává alfou a omegou dění. Planeta hlubinné transformace, planeta smrti a znovuzrození. Planeta, která v rukou drží kormidlo našeho života >>