Rekapitulace situace: ve vodním válci

Víte co, asi si to sama pro sebe potřebuju shrnout. Ta šílená energetická vlna na hranici Ryb a Berana mi podráží nohy. Večer, když zavřu oči, všechno se se mnou roztočí a houpe. Ale ani během dne pořádně nevím, kde je nahoře a dole, odkud kam směřuju, co se to vlastně děje a jaký to má význam. Události se přelévají, informace spojují, fakta mizí, skutečnost se proměňuje před očima. Tempo dne je rychlé, ale nestrukturované. Všechno se odehrává v podivně akcelerovaném, turbulentním podmořském světě vodních proudů. Nakročím, vír mě strhne a dopadnu o dva metry dál, ale ve zcela jiném směru, než kam jsem se domnívala došlápnout. Smyslové senzory selhávají, zákony usuzování dávno nefungují, navigace se už jen zalyká, logika jede s šíleným jekotem po vodním tobogánu a naše racionalita lítá na centrifuze a rozstřikuje se do všech stran. Tektonické desky kontinentů driftují do svých nových pozic budoucího uspořádání světa a v úzkých průlivech mezi nimi se zmítáme v rotujícím vodním válci my všichni...

Tohle je ono! Tohle je průlet králičí norou! Ne že bych jí někdy osobně propadla, i když velmi často mi realita těchto dnů (i témata konzultací) připomenou zážitek mého prvního tripu, kdy mě energie rozbíhající se transcendentální zkušenosti doslova vcucla do tunelu, kterým se ego řítí zběsilou rychlostí a svíjí v křečích z totální ztráty kontroly nad svým parádně zmáknutým světem, aby na druhém konci červí díry, až se zcela rozloží a rozplyne, bylo duši umožněno zažít, co je dávno dané, ale obrannými mechanismy odfiltrované z našeho vnímání... Přesně takhle si představuju působení jižního lunárního uzlu v Panně: to, co zřetelně vidíš, ve skutečnosti už neexistuje, to, nač si saháš, ti proteče mezi prsty, to, nač spoléháš, už neplatí... 

Ta dobrá zpráva je, že průlet kanálem netrvá věčně. Tohle je ona zmiňovaná tranzitorní fáze chaosu, zmatení a šílenství těsně před vynořením nové reality >>> 

Takže, jak jsme na tom?

Slunko (11°) v Beranu, čistý koncentrát rozjezdové energie, toho času bez kontaktu k ostatním hráčům, jede si svou osobní agendu a pokud se přímo nedotýká našich nativních planet, dvakrát nám nepomůže. Neptun (0°04') v Beranu, první den na skautském táboře, zmatený, všechno je nové, všechno tak jiné a neznámé, cizí. Merkur (28° R) ještě stále retrográdní, navíc znovu v Rybách, z podstaty kombinace archetypů Merkur/Ryby malátný a oslabený, vyčerpaný nutností prodírat se proti proudu a revidovat cosi, co mu uniklo, ale voda to dávno vzala, dezorientovaný v prostoru bez záchytných bodů a totálně rozplizlý v doznívající konjunkci s (rovněž naprosto vykolejeným) Neptunem. Venuše (27° R), také retrográdní, také znovu v Rybách - a jakkoliv i ona pluje proti toku času, jako jediná si svůj pobyt ve vlnách užívá, protože "life is better on the beach" a Venuše je v Rybách silná, krásná a překypuje láskou... Navíc se právě dnes potkává se severním lunárním uzlem, což je moment, který by nám mohl posloužit alespoň jako bójka - bójka, která dává naději, že břeh je už blízko, že tohle podivné, tajemné, transcendentální dobrodružství v hlubinách oceánu, v hlubinách nevědomí má svůj osudový záměr, vyšší smysl a cíl, kterému sice v tuto chvíli nedokážeme porozumět, ale jednoznačně k němu směřujeme. Soustřeďme se na drobné kapky radosti, přátelství a lásky, na letmé okamžiky, které nám vykouzlí úsměv na tváři. Tohle je ústřední moment dnešního dne uprostřed chaosu a je naplněn soucitem, láskou a spiritualitou daleko za hranou našeho současného chápání... Vzpomeňte, když tudy šla Venuše poprvé (začátkem února), a půjde ještě do třetice...

Zapomněli jsme na někoho? Ale jistě, ještě Saturn (24°31' Ryb), ten na svou chvíli teprve čeká. Důležitý bude jeho kontakt se severním lunárním uzlem (27° R Ryb), k němuž dojde krátce za polovinou dubna, ale de facto už zvolna nabíhá - dost možná už v mlhách vidíme matný proužek čehosi, co by mohlo být zemí na obzoru... Naše dosud rozmazaná vize pak začne nabírat konkrétních obrysů spolu s dlouhou konjunkcí Saturnu s Neptunem, ta nás čeká v průběhu celého léta, od června do srpna, s maximem v červenci.

Takže tak. Opakuji refrén: tohle není finále hry, tohle je přechodová, transformační fáze! 

Že je to zběsilé? Je. Šílené? Ano. Surrealistické? Naprosto. Bolestné? Ano, i to, ale za to nemůžou všichni výše jmenovaní, tohle téma jde na vrub Marsu (23° Raka) kvadrátem k Chironu (23° Berana), což je zraňující, citově rozjitřená vazba, s níž žijeme rovněž už několik dní. Znovu otevírá naše dávné, zdálo se, že už zajizvené rány a trvá na posledním převazu. Posledním, to je důležité - tenhle kvadrát jsme si během nekonečné retrogradity Marsu sjeli už dvakrát tam a zpět (na přelomu ledna a února 2025, ještě předtím v říjnu 2024), a v tomto kontextu považujme aktuální konstelaci finální, jen neinvazivní léčení, hojení a klid na lůžku... ještě to bude chvíli trvat, než se Chiron skutečně spojí s někým, kdo nám dá pocítit příliv nové energie a sebejistoty, ale přijde to - začátkem května se sextilem Jupitera v Blížencích. 

Tak jo, konec naprosto nekonzistentního hlášení. Venuše nás bere za ruku a vede ke břehu, který nevidíme, ale tušíme... už blízko...

---