Ohlédnutí za trapnostmi saturnského kvadrátu

Photo by Julia Taubitz on Unsplash   

Tranzit Slunce kvadrátem proti Saturnu ještě doznívá, ale už za vrcholem a pomalu se rozpadá. Díky Bohu, tentokrát mě vážně vytočil. Při zpětné rekapitulaci přemítám, čím to. Tranzitní Saturn se momentálně mých citlivých bodů tak úplně nedotýká, můj nativní Saturn je vysoko a jsem s ním vcelku zadobře, řekla bych. Takže?

Situací, v nichž se tenhle autority se domáhající, o respekt usilující, systém vyžadující a pořádek prosazující kvadrát v uplynulých dnech projevil, jsem zaznamenala několik. Některých jsem byla účastna přímo, jiných jako pozorovatel. V některých jsem sehrála roli Saturnu, v jiných roli Slunce. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi přijde, že tenhle Saturn má tak trochu problém.
 
Od Saturnu očekáváme jednoznačnost ve vyjádřeních, nekompromisnost v požadavcích, ultimátní zodpovědnost, pevnost zásad. Jakkoli je to nepříjemné, očekáváme přísnost, tvrdost, disciplínu. Ale tenhle Saturn, Saturn v Rybách, nejenže neví, jak si autoritu a respekt zjednat, přijde mi, že váhá, jestli o ně vlastně stojí. Na jednu stranu jistě ano. Na druhou stranu však neví, co přesně požaduje, neumí se jasně vyjádřit a své domnělé nároky si netroufá vymáhat. Zkrátka, necítí se pevný v kramflecích a své síly jako by se bál.
 
Je otázkou, nakolik můžeme takový Saturn brát vážně. Ta tam je nesmlouvavost a absolutistická neústupnost Saturnu v Kozorohu, ta tam je kritická akurátnost a logická racionalita Saturnu ve Vodnáři. Saturn v Rybách ve mně svým výstupem posledních dvou, tří dnů vyvolává nejistotu a zmatek. Tak trochu vzbuzuje lítost, tak trochu pohrdání.
 
Historku? Dobře, nejprve tu, v níž hraju roli Slunce a jsem subjektem pokárání.
 
V pondělí chodí Sofinka po-o. Dorazím do školky a paní učitelka na mě zdálky mává, jako že "neodcházejte, potřebuji s vámi mluvit". OK. Tuším problém a odcházím s paní učitelkou stranou (situace vyhrazená pro skutečně kritické případy). Paní učitelka se mi naléhavě zahledí do očí a nesmírně vážným tónem začne popisovat Sofinčino opravdu nevhodné chování, které – cituji – považuje "doslova za lumpárnu"! Pane Bože, co to asi bude? V úzkostném očekávání něčeho zásadního napjatě poslouchám, plně se soustředím, beru to zodpovědně, ještě pořád věřím, že jde o konstruktivní diskusi nad skutečným problémem. A vyslechnu si, že Sofinka se dvěma kamarádkami natrhala na zahrádce kytičky a travičku (slova Saturnova!, ne moje, já bych se do těch zdrobnělin tak nenořila) a hodila je ostatním dětem do čaje! Dramatická pauza... konsternovaně vyčkávám na finále, třeba jako že Petřík se automaticky napil, začal se dávit a musela pro něj přijet záchranka. Pak bezpochyby přijde verdikt, ortel, vyloučení ze školky a žaloba za ublížení na zdraví. Pořád ještě čekám... a ono nepřichází nic. Nic. Mlčím a očima paní učitelku vybízím, ať pokračuje – tohle přece nemůže být všechno. Co je teda vlastně pointou? Sedmikrásky a tráva plavou v konvici s čajem... a co se požaduje po mně? Cítím jen prázdnotu a tupost ve své hlavě. I paní učitelka vnímá, že to asi nevyznělo úplně tak, jak doufala, a rychle dodává cosi o jedovatých rostlinách a možnosti otravy. TVL, tak tím mě dorazila. Marně hledám vhodnou odpověď. slovo. Chce se mi smát anebo hlasitě ječet, srovnat si myšlenky nárazem o zeď, a jediné, co mě tváří v tvář stále napjatému výrazu paní učitelky napadá, je slovo, které se Sofinka naučila minulý týden a teď ho používá v každé myslitelné situaci, totiž "WTF?!"... WTF?!
 
Dobře, a teď, abych jen neukazovala prstem na ostatní, ještě historku, v níž budu za chudáka slabošského Saturna já. Jako příklad dokonale poslouží moje včerejší extempore na FB stránce Astropsychologie. V reakci na poznámku o tom, že "ona ta astrologie asi taky tak úplně vždycky nefunguje", která snad ani nebyla míněna nijak zle, jsem si naběhla hubou do zdi. V emočně vypjatém rauši jsem nejprve sepsala dvoustránkový, saturnsky kritický elaborát na téma pochopení a nepochopení samotných principů astrologie. Už při psaní se mi téma rozbíhalo, protékalo mezi prsty a zamýšlená finální údernost se rozplizla do ztracena. Při prvním čtení mi došlo, jak trapně to celé vyznívá. Rozhodla jsem se tedy text alibisticky se opírající o nanejvýš zpochybnitelné pravdy zahodit. Moje dotčené ego (Slunce popíchnuté Saturnem) to však bohužel nezvládlo z jedné vody načisto, takže jsem článek sice výrazně zkrátila a odpustila si obvyklou obsílku newsletterem, ale alespoň na zdi jsem jakýsi zoufalý výkřik zveřejnila. Stihl ještě vyvolat celkem vydatnou smršť komentářů, než jsem jej stáhla docela. Co to mělo být? Ilustrace aktuální konstelace a mé slabosti. Evidentně mám sama na sobě ještě dost práce...
 
OK, chtěla jsem kvadrát Slunce k Saturnu původně odbýt jednou či dvěma větami. Konec konců, pomalu se s námi loučí. Vyšlo z toho tohle, a už stačí...

Teď ještě aspoň pár slov k nejvýraznější dnešní konstelaci. Tou je rychlý, v čase krátký sextil mezi Juno a Chironem. Nenápadný, ale důležitý aspekt posilující uvědomění důležitosti partnerského spojení. V řádu několika dní přináší skvělou příležitost harmonizovat naše dlouhodobé vztahy, věnovat jim tolik potřebnou péči, postarat se o jejich zanedbané momenty, ošetřit šrámy utržené v době společného soužití. Jinými slovy, máte-li se svým životním partnerem co řešit, teď je ten čas. Jsme intuitivně vyladěni napravit a zhojit, co nás v partnerství trápí a bolí.