Když není o čem psát...

Luna na posledních stupních Panny cítí povinnost psát. De facto Luna v opozici k retro Saturnu na posledních stupních Ryb (25°18' R). Ale je to potřeba? Je o čem? Něco nového, co je nutno sdělit? Za chvíli Luna popoběhne a vztáhne se opozicí k retro Neptunu (29°33' R Ryb) a její niterná nervozita se rozplyne. Snad. Během dneška se vztáhne i trigonem k Plutu (1°37' Vodnáře) a retro Uranu (29°42' R Býka). Hluboké, intenzivní, transformační propojení s vlastními emocemi a přirozená touha po osvobození, inovaci, ochota přijmout to nové, co přichází.

Luna v Panně má za sebou kontakt s jižním lunárním uzlem, potkali se včera. Jejich setkání bylo připomínkou toho, že čas plyne a voda vezme vše. Vítr odvane zrnka písku z kdysi tak precizně vysypané mandaly. A není třeba plakat nad tím, co bylo. Není třeba usilovně hledat a sbírat drobky minulosti ve snaze poskládat smysluplný obraz dneška, neřkuli zítřka. Osud se postará o vše...

Vyzvedávám Sofinku u školy. Už se stmívá. Stmívá se totiž čím dál dřív. Trochu na mě padá chmura. Asi vytáhnu vánoční světýlka o něco dřív. V soumraku a v lezavé zimě stojíme před školou se třemi dalšími maminkami, povídáme si a čekáme. Děti vybíhají, odhazují aktovky a okamžitě naskakují do hry, honí se, pošťuchují, šplhají na strom před vchodem... Jejich týden evidentně nekončí. Pátek odpoledne pro ně není toužebně vyhlíženým milníkem. Ze tmy se vynoří pán se psem ve žluté vestičce "JSEM VE VÝCVIKU". Zdraví a koukám, je to můj šéf z dob dávno před astrologií, dokonce dávno před korporátem... Doprovází celou naši divokou partu do blízkého parku a dlouze si vzpomínáme. Nezvalovské pásmo volných asociací zavání nostalgií. Je to už pětadvacet let! Ach bože, tomu bych nevěřila. A je to tak milé, že zapomínám na chmury i zimu. No dobře, jen na chmury. Zima se připomene. Je čas jít domů...

Voda, voda, zas jen voda. Trochu ohně, malinko země. Vzduch téměř chybí. Hudba tiše hraje na pozadí. Posílám pozdrav, mávám a psát budu zas příště... dnes plyneme. I takové dny jsou. Toužili jsme po nich. A není potřeba je analyzovat, jen prožít...