 Photo by Daniel Lloyd Blunk-Fernández on Unsplash Sobota. Stále bez solární navigace, pokračujeme v lince Luny v Beranu. Naspeedované entrée v kontaktu s Marsem je za námi, nakonec to nemuselo být tak zlý, Sofinka si třeba energii vybila na náhodně navštíveném open tanečním workshopu merengue s kubánskou lektorkou Doris, z níž energie a nadšení tryskalo proudem. Mars bezpochyby, osobně bych tipovala i kus Lva. Každopádně jedeme dál! Čeká nás energický, aktivní a přímočarý den, den bez plánů a úvah o tom, co bychom mohli, prostě uvidíme, co se namane, režim pokus – omyl je legitimním způsobem prozkoumávání světa, příležitost leží na každém rohu, stačí ji zvednout a uvidíme, jak to vyjde. Konec konců, kdy jindy otestovat hranice své odvahy! Rozhodujeme se spontánně, jednáme rychle, frčíme v tempu a každej za svý! Atmosféra je nabitá impulsivitou a netrpělivostí, emoce letí nahoru dolů, propukají nečekaně a prudce, vybijí se okamžitě, ale rozhodně se s námi netáhnou, za pět minut není o čem mluvit. A samozřejmě individualismus, i když během dopoledne se jindy samostatná a soběstačná Luna vztáhne trigonem k partnerské dvojici Venuše (12°16' R Lva) a Juno (11°34' Lva) ve Lvu a dočasně, na pár hodin, připustí možnost spolupráce, přátelství a partnerského soužití. Ale ani tady nečekejme sentimentální příběhy z červené knihovny, spojíme se pouze s těmi, kdo jsou vyladěni na podobné vlně nezávislé asertivity a dobrodružství. Později odpoledne se ze hry odpojí i Luna, doběh na volno, než se navečer potká s toho času retrográdním Chironem (20°13' R Berana). Sami dva, bez kontaktu s ostatními. A všichni víme, co to znamená. Čas zalézt do kouta a lízat si rány. Ty věčné, neustále se vracející bolesti, úzkosti, strachy, pochybnosti, pocity selhání, studu, viny... pořád na totéž téma. Tisíckrát probrané, tisíckrát vysvětlené, tisíckrát pochopené, a přesto to tak sviňsky bolí. I když, možná je to trošku lepší, když člověk povolí, vypne ego (s odpojeným Sluncem dnes ideální čas!) a vybrečí se. Nebo cokoliv jiného, co nám pomůže upustit přetlak a možná na chvíli zahlédnout situaci z jiného úhlu pohledu, v jiném světle, v němž to všechno najednou vypadá vlastně docela příznivě a přívětivě... nebo to aspoň dává smysl. To není málo. Díky Bohu za tu úlevu. Za střípek nadhledu, za okamžik pochopení a paprsek naděje. Do příští chironské aktivace... CO DNES PŘIBALIT KE ČTENÍ? STEJNĚ NEBUDE ČAS, ALE KDYBY, TAK TOHLE:
Comments are closed.
|
Archiv textů
May 2025
|