Do hloubky a donekonečna

Konjunkce Slunka se severním uzlem za námi a doufám, že vám přinesla poznání toho, co je a není v životě důležité. Mně teda rozhodně, jakkoliv to nebylo jenom v plusech, ale dokonale se ukázalo, že každý problém má své řešení, když se ho nesnažím urvat hlavou (a v mém případě navíc okamžitě a sama, protože to přece chci mít vyřízený a nebudu nikoho obtěžovat), ale nechám jej pohupovat na vlnách a pomoc, cesta se sama ukáže. A nabídne řešení tak hladké, prosté a vlastně snadné, až rozum zůstává stát - BTW, tohle rčení o stojícím rozumu popisuje tranzit jižního lunárního uzlu Pannou dokonale! 

Tak, a co tu máme dnes? Slunce (dnes 28° Ryb) se zhouplo a proud je popostrčil o kousek dál, rovnou do náruče Neptunu (29°32' Ryb). Totální splynutí a propojení energií obou nás čeká zítra, ale dnes už cítíme, jak voda prosakuje, jak se prolíná... Ve vodním živlu dnes najdeme nejen Slunce, i Luna je ponořená hluboko ve Štíru. Čeká nás emočně citově intenzivní, vysoce intuitivní, senzitivní den silných a racionálními procesy nekorigovaných emocí. Den splývání na hladině i spodního tahu ve vleku podmořských proudů. Den, kdy můžeme otestovat tlakovou odolnost našeho těla a dostat se freedivingem na hranici svého osobního rekordu. Den, kdy se podobně jako malá mořská víla můžeme rozpustit v mořské pěně a nechat se rozfoukat v ranních červáncích... Den, kdy se naše osobní hranice rozpouštějí, ego se rozkládá, naše já se touží propojit s ostatními a vrátit do jednoty zdroje univerza. Naše duše se pohybuje po vertikále své vlastní ryzí pravdy a osahává si hranice možností existence. Ale ještě pořád jsme tady, v materiálním světě. A v něm se stáváme propustnými i zranitelnými, ovlivnitelnými svým prostředím, bez vědomé osobní kontroly nasáváme vše kolem jako houba a záleží na tom, zda nás osud zavedl do slaně vonících tyrkysově modrých vod oceánu nebo ponořil pod hladinu v kalné zátoce plné jedovatých splašků...

Den může být láskyplný, soucitný a pečující, ale i bolestně žalostný a rozervaný. V obou případech nesmírně hutný, nasáklý vodou. Nemá tvrdé lokty, ostré zuby, pevné hranice, jasný záměr ani tah na bránu. Jeho síla je v hluboké empatii a schopnosti nacítit se na ty druhé, na ty těsně kolem nás stejně tak jako na ty na opačné straně světa. Den, který bez překážek načítá kolektivní energetické pole a probouzí naši imaginaci, fantazii i schopnost rozpoznat sny vlastní duše. Den duchovně povznášející, umělecky inspirativní, stejně tak jako svůdně klamavý, toxický a fatálně závislý. Den nanejvýš intimní a současně absolutně kolektivní. Den, kdy se vynořuje naše vnitřní pravda, naše skrytá tajemství i dávno ztracené poklady... To vše stále v osudové lince osy lunárních uzlů...

---