Den jako stvořený pro banánové rybičky

Photo: Simply psychology    

Já si toho Rorschacha ještě půjčím. V barvě, aby se nám to nepletlo. Konec konců, astrologicky nahlíženo je Neptun garantem fantazijní projekce transcendentálních obrazů kolektivního vědomí do našeho světa. A abychom nezabředli do patosu až po krk, je taky tím vychlastaným týpkem, co právě zvrací na ulici pod sousedovým oknem. Slunko (dnes na 24° a nějaký drobný Střelce) nabíhá do kvadrátu k Neptunu (24°55' Ryb). Kdy přesně? Ach Bože, co na tom záleží, zrovna za téhle konstelace? Ale dobře, pro našeho retrográdního miláčka Merkura: přesně to bude zítra, v neděli 17. prosince v 5:25 ráno! Už je ti líp?

A vám? Jak se cítíte? Já teda – děkuju za optání – nic extra. Malátnost, únava, vyčerpání. Kompletní sada. Ale ne ta tvrdá, saturnská, zaúkolovaná. Tohle je jiné. Vcelku vlastně všechno fajn, jen kdybych nemusela nic než splývat. Houpat se na vlnách. Rozplynout se ve světle probouzejícího se dne, nadechnout se jiskřivého zimního chladu, zaposlouchat do nostalgických tónů adventního času, nechat se okouzlit zasněženou krajinou… ne, nesněží u nás, to ty neptunské sny, iluze a halucinace (jak ostře se to prolíná, kouzelně omamná neptunská idealizace proti tvrdě vysázeným faktům kozorožského retro Merkuru…)
 
Každopádně, pokud snad máte pocit, že musíte a nemůžete, případně měli byste a nechce se vám, jste tu správně. Můžeme se to samozřejmě pokusit urvat silou a zodpovědností, i když … Saturn je zrovna v Rybách a bezkontaktní. Bude to boj s větrnými mlýny. Takže? Možná, že lepším řešením bude připustit, že se to bez nás nezblázní a dopřát si pauzu. Konec konců, je víkend. Je prosinec. Je skoro zimní slunovrat, čas nejhlubšího pohroužení a čekání na návrat světla. Příroda spí a jediní, kdo se bičují myšlenkou, že rozsvítíme-li žárovku, můžeme fungovat 24/7/365, jsme my.
 
Kvadrát Slunce k Neptunu, který svého vrcholu dosáhne zítra, je velmi silně cítit už dnes. Po pravdě, je cítit už několik dní. A sílí. Neptun není planetou jasných kontur. Jeho nenápadný vliv nemůžeme dost dobře ohraničit v čase a prostoru. Do našeho života prolíná tiše a nepozorovaně. Vnímáme jej intuitivně, nevědomky. Odolné kusy zvolna vadnou, slabší padají. Každý krok nás stojí dvakrát tolik energie, co jindy. Efektivita práce? Ambice, motivace, záměr? Cože to? Darmo mluvit. Infekce zvolna plují povětřím, paranoia vykukuje zpoza rohu. Sebevědomí se potají rozpouští, chvílemi možná už i vědomí vlastního já. Vše plyne a splývá v jedno. Jak snadné je sejít s cesty, jak snadné zbloudit, jak snadné nechat se oklamat, jak snadné utopit se ve vodách marné touhy po neexistujícím ideálu.
 
Ne, nechci nikoho strašit. Jde o dočasnou, krátkodobou vazbu, jejíž dopad na jednoho každého z nás – jako obvykle – záleží na celkové konstelaci aktuálního tranzitu vůči našeho nativnímu horoskopu.
 
Kulminace téhle vyčerpávající, pasivní a bludně svůdné kritické vlny nejasného omámení, oslabení, idealizace a zklamání i bezcílné nejistoty a pocitů nenaplnění naštěstí spadá do víkendu, pak se zas začneme pomalu sbírat. Krom toho, za chvíli budou Vánoce, teď už ty výkony nemá cenu hrotit. Jdeme dál, ale jen jak dokážeme. Vzpomeňme na retro Merkur a jeho vzkaz: nic nám neuteče, nic nezmeškáme, všeho se dočkáme, až přijde čas… zatím si můžeme přečíst pohádku, zatančit si  nebo ozdobit stromeček. Já si jdu zaplavat. Kdybych se utopila, bude to přesně na místě…