Zajímavá věc, často se setkávám s klienty, respektive s klientkami, které přicházejí ve fázi rozchodu nebo těsně po něm. Rozchod inicioval partner, klientka s tím téměř nikdy nesouhlasí a přijde se ujistit, že se manžel nebo partner vrátí, a to brzo, pokud možno hned. V ideálním případě s prosíkem a po kolenou. Jo, a pokud se nevrátí on, tak kdy tu bude někdo další - potřebuju ho rychle a lepšího, než byl ten předchozí, aby ten první viděl a litoval.
Typická klientka tohoto druhu je sebevědomá, úspěšná žena, velmi ambiciózní a schopná, která nezřídka doplní svůj profil vyjádřením "Zařídit se dá všecko, stačí chtít!" nebo podobným výrokem.
A já vím, že jí nemohu pomoci. Dříve jsem si myslela, že je to zřejmě moje chyba. Přišla přece s jasným očekáváním a já jsem ho nenaplnila. Dnes naštěstí vím, že takhle to nahlížet nelze. Nejsem tu proto, abych plnila něčí přání a očekávání. Astrologie je diagnostická a psychologická metoda, do jisté míry prognostická, ale rozhodně neplní nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. Kromě toho, Váš život je pořád Váš.
Samozřejmě, že ne každý rozchod je definitivní a konečný a nedá se s ním nic dělat. Hodně záleží na osobnostech obou zúčastněných, na jejich vzájemných dlouhodobých spojujících bodech a existujících konfliktech. Akutní situace může být přechodnou krizí jednoho nebo i obou z nich.
Ale jsou i situace, které prostě silou vůle, sebevětším úsilím nebo sebezapřením, prosbami, výhrůžkami, prostě ničím neurvete. Někdy prostě konec vztahu přijde a neuděláte s tím nic. Můžete se tomu zuby nehty bránit, což tento typ klientek také většinou dělá, ale tím jen prohlubujete svou bolest a prodlužujete agonii. Mnohem snazší cestou a doporučeným přístupem je prostě nastalou situaci přijmout (nerada používám výraz "smířit se s ní", to už zavání rezignací). Osudovým životním zvratům neunikne nikdo z nás. Můžete v tom vidět determinismus a fatalismus, ale já v tom vidím spravedlnost a svým způsobem úlevu. Jestliže věříme tomu, že absolutně všechno ve svém životě máme ve svých rukou, je to skvělý pocit, dokud se nám daří. Pak přijde osudový zlom a my už opratě neudržíme. A najednou se začneme obviňovat z neschopnosti, z nedostatečnosti, z toho, že nejsme hodni lásky. Týráme se a nutíme k dalším a dalším marným pokusům.
A víte co? Já samozřejmě taky věřím v to, že co si člověk nezařídí, to nemá. Ale v některých fázích života je skutečně mnohem rozumnější hodit si nohy na stůl a počkat, až to přejde. A ono to přejde, jen se to prosím nesnažte změnit přes noc.
No a poučení na závěr, tentokrát zřejmě pro mě samotnou: když jsem tuto svou zkušenost předestřela na skupinovém sezení astrologů (a homeopatů), kde si vzájemně poskytujeme zpětnou vazbu, dočkala jsem se pouze ironických pohledů a pobaveného smíchu. Zajímavé, jejich klienti se takhle nechovají… Došlo mi to dřív, než kdokoli z nich promluvil. Stará známá vesta: jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A každý astrolog či homeopat si přece přitahuje takové klienty, jako je on sám. Tak tedy dobře, dobře …
