 Čtvrtek. Slunce už téměř v přesné konjunkci s Venuší. Velmi se snaží naplnit svou obvyklou agendu, ale bože, jak to drhne. V pevném stisku plutonských kleští je každý úsměv na tváři stojí tolik úsilí, že sotva sbírají sílu se nadechnout. Odlehčená nálada společenské události, ujištění o přátelských vztazích, nezávazná konverzace s milými lidmi ... jenže to není celé! To, co ve skutečnosti říkáme, není úplně tím, co se kdesi hluboko v nás probouzí, dere se na povrch a snaží se být vysloveno. Hravá radost Vivaldiho podzimu je podbarvena podivně tenzní, dramatickou hudbou. Odkudsi zespod vzlíná temný kal a začíná prosakovat červeným kobercem. Není jasné, odkud pramení, snažíme se jej nevidět, přesto nám čvachtá pod nohama a výrazně páchne. Vyhýbáme se mu, opatrně hledáme, kam šlápnout a neumazat si lodičky, ale je jen otázkou času, kdy mineme a zaboříme se do bahna témat hlubokých jak díra do pekla. Ne, určitě ne všichni. To, co jsme si řekli o působení konstelace v epicentru na ose 26°27° Vah a Kozoroha, s dopadem na totéž rozmezí znamení Berana a Raka, platí. Atmosféra houstne od pondělka, dnes dosahuje kvadrát Slunce a Venuše k Plutu svého maxima. Jeho přínosem je možnost poznat, co jsme dosud neviděli, vidět nemohli či nechtěli. O druhých, a tím o sobě. Je možné, že nám pravda vyrazí dech. Je možné, že spatříme něco šokujícího, nebo úžasného, fascinujícího a utajeného. A že to, co uvidíme, má svůj druhý, třetí, čtvrtý a kdo ví kolikátý plán. Ve Vahách tradičně vítězí forma nad obsahem, ale tenhle přístup Pluto nikdy nepodpoří. Nic není takovým, jakým se tváří. Je jisté, že pohledem do propasti nám Pluto vnutí nový postoj ke svému životu, ke svým vztahům, k situacím, v nichž se pohybujeme. Zásadním způsobem mění náš vztah k sobě samým, a následně k těm kolem nás: ve zkoušce tlakem se rodí naše nová sebehodnota.
P.S. Tři dny do obratu Saturnu! Comments are closed.
|