Slunce zasněné uprostřed babího léta ...

Fotografie young woman on a black sand od Artem Beliaikin licencována pod CC BY 2.0    

Třeskuté léto je pryč, odpolední zářijové paprsky však ještě hřejí do zad. Krajina se převléká do teplých tónů. Chmýří babího léta poletuje vzduchem, ze zahrad voní dozrávající jablka a kouř z prvních podzimních ohníčků. Praktické panenské Slunce postává na kraji vodní hladiny. Nestálo by za to ještě naposledy se vykoupat? Slunce váhá a neví. Jeho svědomité já varuje před možným nachlazením, ale voda se zdá tak lákavá. Třpytivé odlesky rozptylují panenskou pozornost, otupují jindy ostražitou mysl a vábí k ponoření. Z druhého břehu zní svůdný nápěv … odkud to jen jde? Nerozhodné Slunce se nechává lapit do pasti vlastní zvědavosti. Podléhá, vykasá si šaty nad kolena a zkusmo vstupuje do vody. Vždyť přece o nic nejde, jen si smočí nohy … brrr, voda je studená. Slunce se znovu zarazí. Asi by se mělo vrátit, tohle se nezdá jako rozumný plán a doma na něj čeká tolik práce. Ale pocit chladu po chvíli pomíjí a znovu ten závan pokušení. Tak ještě krok … anebo dva, když už je až tady, aby konečně spatřilo zdroj omamné melodie … pozor na šaty, lem sukně už se namočil … ale pořád nic nevidí, tak ještě malý kousek … šaty nasakují vodu a těžknou … Slunce se náhle zarazí a rozhodne se k návratu. Chce se otočit, ale mokré šaty táhnou a znesnadňují pohyb. Zabere a nohy podklouznou, zaboří se do bahna a zmatené Slunce zpanikaří, pustí kontrolu a voda ho pohltí …

Zmatení a nejistota a slabost. Nepochopení a lež a klam. Zbloudilí, ztracení a nalezení. Záhady a tajemství a mystéria. Soucit a laskavost a odevzdání. Neschopnost říkat ne a naprosto prostupné hranice. Slunce vstupuje do opozice k Neptunu. Dnes, zítra a v úterý zcela. A tak, jako Slunce podléhá jeho vábení Neptunu, rozpouští se naše představa toho, kým chceme a kým se snažíme být. Forma se rozkládá, maska padá k zemi, make-up stéká a zůstává jen to, kým doopravdy jsme. Naše potřeba kontroly nad situací se zcela ztrácí a ego se zmítá v křečích šílenství. Tak dlouho, než pochopí, že to je marný boj a konečně to vzdá … od této chvíle nás přebírá proud vyšší energie a nese nás tam, kam je třeba. Jak snadné. Jak příšerně náročné.

A nebojte, Slunce se neutopí. My taky ne. Tohle není konečná, tohle je fáze dekalcifikace. S lavičkou na střídačce plně obsazenou hráči nejtěžší váhové kategorie jsme vlastně pořád v přípravné fázi. V pračce, ze které znovu a znovu vytahujeme prádlo a hele, ještě tu je flek, tak znova, dokud to nebude dočista čistý. Od středy se Slunce začne postupně vynořovat nad hladinu a ve čtvrtek mu podává ruku Pluto (i s Lunou) v Kozorohu, aby mu – obrazně řečeno – pomohli vstát z mrtvých.