 Protože Slunce se stále nevrátilo z dovolené, protože naše vědomí se houpe v mořských vlnách bez kontaktu k aktérům na aktuální životní scéně, protože nemáme možnost ani schopnost porozumět, pochopit a ovlivnit události, jež běží kolem nás, ptám se sama sebe, co je to za proud, který nás unáší, odkud pramení a kam plyne, co bere a co přináší ... Slunci to nemějme za zlé. Není sporu o tom, že potřebovalo vydechnout, odpočinout si, na chvíli polevit a vypnout pozornost. Dost možná nás na první dobrou napadne "No dobře, ale právě teď?!" Ano, právě teď. Nahlíženo astrologicky tahle otázka konflikt nevzbudí, diskuse je zbytečná. Astrologie nezávisí na situaci, v níž se nacházíme, na místě, kde právě jsme, na tom, s kým zrovna jdeme. Astrologie je podmíněna výhradně časovou osou a na ní vytýčenými milníky. Od ní se odvíjí itinerář našeho života, a ten je dávno hotový. Slunce mělo odjet na Bahamy, v pořádku, odjelo, děj běží dál bez něj.
Takže, co když to není renonc? Co když se nebavíme o nešťastné shodě náhod? Co když připustíme, že jde o záměr? Ne náš záměr, samozřejmě! Záměr osudu nutný pro další vývoj. Je totiž možné, je pravděpodobné, vlastně je to naprostá tutovka, že kdyby Slunce bylo přítomno a obsazeno v jiném znamení a jiných aspektech, nepochybně kolem sebe začne kopat, bránit se, vysvětlovat a navrhovat osudu svá vlastní, lepší řešení. Čistě hypoteticky připusťme, že Slunce bylo na Bahamy uklizeno. A ne, není to sprostý. Jde o férovou, win win situaci. Slunce potřebovalo odpočinek, o tom žádná. Osud potřeboval čas a prostor bez interference našeho já, které s naprostou jistotou předpokládá, že má patent na rozum a ví, co je správně. A když to osudu náhodou ujede, rádo mu vypomůže. Opraví jeho překlepy. Osud potřeboval uvolnit naše křečovité sevření, povolit celkové napětí, rozpustit rigidní strnulost a propláchnout soukolí našeho bytí od písku, díky němuž jsme nebyli schopni pohybu vpřed. Znovu, ať už se paralela vnucuje zleva nebo zprava, nebavíme se právě teď o žádném konkrétním probíhajícím procesu v jeho zcela specifických souvislostech. Nebo spíš, bavíme se o všech. Připouštím, že mě k této daleko víc psycho než astro poznámce přivedla úvaha nad společenským děním, ale ve chvíli, kdy se mi před očima začal vynořovat možný koncept, zkusila jsem jej jako průhlednou fólii s matricí přiložit na svůj osobní příběh, příběhy mých blízkých nebo i klientů … a on tam krásně zapadl. Je to koncept výrazně rybí, neptunský, pravohemisférový, intuitivní a fluidní … nemá strukturu, nedbá na pravidla, neopírá se o naši zkušenost, o závazky, o zákony, o to, co psáno jest a přes co nejde vlak … zkrátka, je to koncept, který rozleptává všechny saturnské principy. Předzvěst ústřední energie roku 2022. A jsme u toho. V duchu právě napsaného opusťme linku přísné argumentační logiky a nechme se vést volnou asociací. Co jiného, v Rybách? V Rybách, kde krom Slunce můžeme právě spatřit i oba vládce tohoto znamení, Jupiter a Neptun, zatím samostatně. Ostatně, první kontakt Slunce poté, co se vynoří z podmořského světa, bude právě s Jupiterem (přesně 5. března, pocitově už od začátku příštího týdne …). A později tohoto roku se Jupiter setká s Neptunem osobně. O tom jsme se už kdysi bavili. Zlehka. Potkají se v dubnu a jejich setkání lze považovat za nejvýznamnější konjunkci letošního roku. Vzpomínáte na nejzásadnější konstelace let předchozích? V roce 2021 šlo o kvadrát Uranu se Saturnem. V roce 2020 to byla konjunkce Pluta a Saturnu. Anebo v opačném pořadí, řazeno chronologicky: Pluto a Saturn první, Uran a Saturn následně. O setkání Pluta se Saturnem v lednu 2020 jsme se bavili mnohokrát, jejich kontakt přesný jednou za 34 let bývá v učebnicích klasické astrologie popsán jako „konec světa jak jej známe“ (*). Konfrontace mohutné energie života a smrti s tradičními, avšak mnohdy přežitými strukturami už tehdy rozhodla, co je určeno k demolici, co k přežití a rekonstrukci. Protože refrén: itinerář našeho života je dávno hotový. Vlna vyvolaná konjunkcí Pluta a Saturnu se i po dvou letech valí plnou silou. Protáhla nás i rokem 2021 s jeho ústředním tématem „teď už víme, co je potřeba zbourat, tak se do toho opřeme“, i když díky postavení Uranu v Býku byla demoliční četa o poznání rozpačitější a těžkopádnější než tomu bývalo v letech Uranu v Beranu. A na stejné, už trochu modifikované vlně jsme vpluli do roku 2022. Myslím, doufám, věřím, že letos přesedáme … klíčovou konstelací letošního ročníku je konjunkce Jupitera s Neptunem. Konjunkce Jupitera s Neptunem na první dobrou působí dojmem čistého blaha při koupání v teplých vodách duchovního rozvoje, univerzálního smíření, rozmachu cestování a poznání, rozkvětu filozofie a víry pod vedením naší vzrůstající intuice. Jenže čisté blaho je domnělou záležitostí a každá věc má svou odvrácenou stránku. Letošní vlna vzniklá spojením Jupitera s Neptunem z oceánu vyplaví i to, oč tak úplně nestojíme – mořské řasy, plastový odpad a ryby uhynulé při haváriích ropných tankerů. Bordel a chaos, konspirace a monumentální podvody, lži a zklamání, pocity marnosti, selhání a z nich vyvěrající psychické obtíže. A to vše stále na pozadí doznívajícího posunu tektonických desek pod taktovkou Pluta. A vlna vlnu přelívá a hned další zas přináší dobrou vůli a nové příležitosti, růst a štěstí ... soucit, slitování, odpuštění a naději ... a tak se střídají jedna za druhou, odrážejí tu světlo, tu stín, proměňují se v nekonečném pohybu vodní hladiny a s nimi i energie našeho bytí. Nic není pevného, nic není dáno, nic není doktrínou, nic není zákonem. A vše je možné, vše plyne, vše je v rukou Božích ... Spolehnout se na prozřetelnost osudu je jedinou smysluplnou alternativou. V celkovém pohledu i v jednotlivostech našich životů uděláme nejlépe, přestaneme-li trvat na své interpretaci děje omezené naší zkušeností, přestaneme-li se fixovat na svá přesvědčení, zásady a ověřené postupy, které nás nikdy nepřivedou k novým výsledkům, ale vždycky zas a znovu jen ke zdi na konci slepé uličky, kde jsme už stáli tolikrát. Zní to bláznivě? Nezodpovědně? Lhostejně? Ano, Saturnu bezpochyby, a nejspíš i našemu egu. Právě proto je Slunce u moře. Protože tahle energie odevzdání našich záležitostí do rukou teprve nabíhá a během roku bude významně sílit. Ve svých počátcích nepotřebuje, abychom jí házeli klacky pod nohy. Protože ačkoliv nám mozek frčí na sto dvacet procent, stejně nikdy nedokáže nahlédnout a pochopit děj v celém rozsahu, ve všech souvislostech, od nepaměti do nepaměti, a přesto se svět točí dál … není to pozoruhodné? A nemohlo by to snad znamenat, že to tedy nejsme my, kdo jeho otáčení řídí? Ryby, Neptun a Jupiter nám s odpovědí na tuhle otázku letos velmi pomohou … A než se tak stane, můžeme si přečíst příběh. Příběh o tom, že štěstí a neštěstí nejsou pevně dané, saturnské kategorie, jsou to možnosti, jak se na věci podívat … P.S. … pokud se ještě držíme saturnského přístupu a na poslední chvíli se chceme podívat na svůj horoskop optikou pravidelnosti a řádu, je to možné. Zjistíme, kde nás osud tlačí do transformace (27°53" Kozoroha), kde otvírá novou cestu k budoucímu úspěchu (14°53" Ryb), kde nám nabízí úlevu plynoucí z odevzdání (22°34" Ryb) a kde dosud svíráme prsty strnule esevřené kolem domněle nezvratných pravidel … Comments are closed.
|