|
Neptun. Vzpomněla jsem si pozdě, obrat je za námi, ale ... Neptun není puntičkář, vodu v moři nejde odpočítat po kapkách ani nemá smysl ji přelívat po hrníčcích do vykopané jámy a počítat, kolik se tam toho vejde. Krom toho, Neptun stráví v jediném cyklu na své oběžné dráze kolem Slunce 165 let, drobné nepočítaje. Takže den sem, den tam opravdu nehraje roli. A tak tedy: Neptun se na své nekonečné (je v Rybách už sedm let, za chvíli trumfne Odyssea při jeho návratu do rodné Ithaky, podobnost ani zdaleka ne náhodná) pouti oceánem zastavil a znovu, již poněkolikáté a jako každým rokem, se obrací do retrogradity. Pod vlivem retrográdní fáze Neptunu setrváme skoro pět měsíců, téměř až do konce listopadu.
Co k tomu ještě napsat nového? A proč taky? Už jsme to žili tolikrát:
S Neptunem ve zpětném chodu se uvolňuje záklopka chránící pokročilou technologii levé mozkové hemisféry a celá logika řídícího centra bude zalita vodou. Kauzální souvislosti se rozpouštějí a na svůj rozum se nemůžeme spolehnout. Co nám zbývá? Odevzdat se prozřetelnosti, osudu a dokonalé intuici hemisféry pravé. Plout po mořích vstříc náhodně odkrytým tajemstvím, v údivu nacházet na břeh vyplavené relikvie z dávno potopených lodí, číst stopy v písku a čekat, co přinese příští vlna. Nechat myšlenky volně se toulat krajinou fantazie, vzpomínek a snů. S důvěrou se nechat vést odvíjejícím se řetězcem volných asociací. Potápět se do hlubin podvědomí a vracet se s malým kamínkem, který se teprve ve světle slunečních paprsků na hladině zablýskne a zapadne do skládanky našeho života. Na dálku vyslanou vzpomínkou se spojit s těmi, s nimiž podle všech pravidel takzvané reality už komunikovat nemůžeme. Prolnout se do životů a světů minulých či budoucích a dojít poznání, že ve věčnosti žádný čas neexistuje a žádný definovaný prostor nemá hranic. Poznávat sebe sama a celý svět v postupně se vynořujících spojitých obrazech a hrát si s optikou pohledu tak dlouho, až rozpoznáme motiv opakující se směrem do nitra mého já i do nedozírných konců vesmíru. Vzdát se zbytnělých nároků osobní identity a prožít pocit absolutní jednoty se vším a se všemi. Fáze retrográdního Neptunu nabízí a vyžaduje mnohé. Neptun má podobně jako většina neosobních planet transformační charakter. Pluto nás stiskne pod krkem a přinutí ke změně, Uran využívá metody šoku a traumatu, Saturn dosahuje nejlepších výsledků drilem a disciplínou. Neptun se vedle těchto velmi konkrétních a často obávaných energií jeví jako laskavý strýček, co pohladí bebí a nabídne bolavé dušičce bonbon na uklidnění. A víte, kdo ještě nabízí bonbony, třeba dětem před školou? Bacha na hodné strýčky! Nenechme se zmást, Neptun vládne obrovskou silou, která nás může svést na scestí s táhnout do hlubin, z nichž už se nevynoříme. Na druhou stranu vládne Neptun silou, již lze v kontrolovaných podmínkách dokonale využít k životní transformaci například formou terapie, kdy v laskavém, vlídném a chráněném prostředí můžeme nechat rozpustit své strachy a bloky, uvolnit zaťaté svaly a křeče, nechat rozplynout své naučené, pevně strukturované a kontrolované ego a podívat se, co je pod ním ... poznat svou duši, své pravé já, nádherný a barevný svět pod hladinou. Téma terapie zpravidla určuje dům, v němž se nachází náš Neptun nativní, a také dům, kudy právě prochází Neptun tranzitní (tedy dům, v němž leží 16.-17. stupeň Ryb). Fáze obratu každé velké planety bývá náročná. Všechna energie posunující obrovský kolos vesmírem vpřed najednou mění směr, a než se planeta rozeběhne zpět, celá dávka se vertikálně opře do místa, kde k obratu dochází. Cítíme to všichni, ale samozřejmě daleko víc ti z nás s osobními planetami mezi 15.-18. stupněm Ryb, Blíženců, Panny a Střelce. Pocit osudovosti a konfrontace s důsledky našich předchozích životních kroků. Pocit neuchopitelnosti, zmatení, marnosti, nuceného odevzdání, nulové kontroly. Pocit přemožení a zaplavení požadavky vnějšího světa. Pocit naprosté neschopnosti přes veškerou snahu najít správný směr. Pocit opuštěnosti uprostřed vzdouvajících se vln oceánu, z potápějící se lodi je vidět už jen proud bublin vyvěrajících na hladinu, zůstáváme bez možnosti dovolat se pomoci či alespoň spatřit břeh. V tu chvíli nemá smysl plánovat, co dál, jsme tady a teď. Jedinou možností je pobrat vše, co nám osud nabídl k přežití v podobě tří prken vznášejících se o kus dál, láhve s pitnou vodou ve výletním batůžku na zádech a spolehnout se na milosrdenství Boží. S důvěrou, kterou v sobě v tuto chvíli možná nemáme. A neměli ji ani ti, kdo ve své terapii pokročili o hodný kus dál, lidé s osobními planetami mezi 15.-18. stupněm Býka, Raka, Štíra a Kozoroha, kteří už s úžasem hledí na to, jak moře utichá, mořská pěna se barví do růžova a na obzoru se vynořuje nádherné pobřeží, jež dávno nedoufali najít. Tohle se děje pod hladinou. Nad tím vším samozřejmě běží ostatní děje a procesy, život jde dál, rybáři vyjíždějí na lov a na pláži si děti hrají s míčem. Slunko se chystá do Raka a Luna ve Vahách parádně aspektuje tu partnersky nachystanou opozici mezi Venuší a Marsem na ose lunárních uzlů ... Comments are closed.
|
Archiv textů
February 2023
|