 Prostě a nečekaně se mi podařilo kopnout do země a nevědomky odkrýt ropný vrt, tryská to z hlubin a je to šílená síla. Nahlíženo teoreticky, co víc by si mohl člověk přát? Když to ale žijete prakticky, je to prostě proud, který vás naprosto povalí, zahltí a než se vzpamatujete a ujasníte si, co je potřeba udělat, máte pocit, že je to možná naposledy, co musíte tyhle věci řešit. Je to skutečně JAKO bod obratu. Je to průlom. No a tohle bylo moje a taky všech z vás, kdo mají Pluto na prvních stupních Vah, což jsou ti narození mezi říjnem 1971 a dubnem 1972, a potom od srpna 1972 až řekněme do konce roku 1973. A teď bod obratu obecně. Ten se odehrává na třináctém stupni Kozoroha, teda kousek před, a pokud budete počítat dosah, přičtěte si plus mínus dva stupně. Pozoruhodné na mém výpadku je to, že vždycky přehlídnu to, co nejvíc a nejdéle vyhlížím. Přitom po celý tento rok jsme žili sezónu retrogradity velkých planet: Saturn (ten už je přímý), Uran, Neptun, Pluto a ještě i Chiron. Tohle jsou planety, které se nestarají o to, co kdo řekl, kam šel, s kým se kamarádí, s kým rozešel a jak se u toho cítí. Tyhle planety vespod pod vším tím lidským pachtěním posouvají tektonickými deskami, na nichž se divadlo odehrává. Jejich práce není vidět, ale v dlouhodobém horizontu jsou to ony, kdo rozhodují o osudu lidí a světa. A všechny tyhle velké energie nás po dlouhou dobu své retrogradity vlastně jaksi blokovaly. Držely na uzdě a hodně zkrátka. Chtěla jsem napsat, že byly neproduktivní, ale to není správný výraz. Produkce tu rozhodně je, obrovská, ale neposunuje nás zatím vpřed. Naše úsilí a snaha jsou spíš hloubkově detoxikační, šokově čistící, revizní, stabilizační, často i zdánlivě destruktivní. Retrográdní planetární obři nám zatím ještě nedovolili udělat v životě ten zásadní velký krok vpřed. A to se teď mění. Saturn povolil své sevření v srpnu 2015. V září se obrací Pluto a rozhodně nemá smysl psát, že zítra, protože je to Pluto a neotočí se na pětníku. V listopadu se do přímého směru vrátí Neptun a Chiron, o vánocích pak Uran. Velmi zjednodušeně by se tato sekvence obratů dala popsat třeba takto: Po dlouhé nemoci a jsme konečně došli do fáze rekonvalescence a nafasovali berle, abychom zase mohli začít cvičit chůzi vpřed. Saturn. Učíme se, makáme, dřeme a snažíme se. Docela nám to jde. Dojdeme na konec chodby, obrátíme se, jdeme zpátky, už umíme i poskakovat, ale k čemu to je, když stejně nesmíme ven, nesmíme odejít, jsem tu v pasti, jako ve vězení a žádná šance dostat se odsud. Samoúčelná marnost. Pluto, téma kontroly a uvěznění. A teď se Pluto obrací do direktivity, cesta se otevírá. Plutonskou cestu si nepředstavujte jako Jupiterskou. S Jupiterem zazáří Slunce z mraků, pěšina se rozeběhne mězi lesy a loukami až k dalekému, jasnému obzoru. Pluto ale otevírá vězeňská vrata. Jen na úzkou škvíru, abychom prošli, ale kontrola zůstala zachována. Je večer a noc na krku, tma. Nevíme, co nás za vraty čeká, vycházíme velmi opatrně do světa, který může být plný neznámých nástrah. Nicméně, je to cesta ven. Ta, v níž jsme doufali. Vidíme ji všichni. Brána se otevírá. Tak prosím, jdi a ukaž, co umíš! Pluto je energií pro silné povahy, zbabělci pohrdá a zrádce zabíjí. Záleží na naturelu a aktuálním nastavění každého z nás, jak si poradí. Vidím kolem sebe ty, kteří se už už do škvíry tlačí a rvou se skrz, hlavně pryč, pryč z místa a dál ať se děje vůle Boží. A vidím i ty, kteří opatrně stojí v koutě a mdlého paprsku světla z otevíraných vrat se začínají bát, protože Krista Pána, když je to cesta ven, to po ní teď budu muset jít??? Hm. Ano, půjdeme po ní. Zpočátku váhavě, opatrně, pomalu. Někteří plni strachu, jiní s odevzdáním. Lépe se jde těm, kdo věří v existenci cíle, k němuž je potřeba dojít, ať se děje, co se děje, a s vědomím, že na cestě můžeme potkat cokoliv. Zatím jsme možná bolaví a nejistí. Ale to se brzy změní. S obratem Chirona a Neptunu bolesti pomalu povolí, úzkosti poleví. Mlha opadne. Nejasné hlasy, jež z ní zaznívají, se ztratí nebo se naopak stanou našimi průvodci. A pak už jen jdeme a můžeme čekat, odkud nečekaně vyrazí Uran a s ním opar na rtu nebo rovnou infarkt. Finální abreakce. V případě Pluta, který spravuje základní desku našeho života, hluboko vespod, kam nemáme šanci dohlédnout a vědomě pochopit, co se děje, je opravdu důležité podívat se, kde a v jakých vazbách stojí Pluto v nativu a kde tranzitní Pluto v aktuálním horoskopu. Kudy prochází, v kterém domě operuje, jaká témata podléhají jeho transformační síle. K jakým planetám se vztahuje svými aspekty a zda jsou to aspekty příznivé či nepříznivé. O přízni či nepřízni aspektů Pluta mluvíme čistě v teoretické rovině a diskutujeme tak vlastně jen fakt, zda Pluto pracuje spíše v souladu s naší vůlí či proti ní. I když i tady mluvíme o vůli podvědomé, hlubinné, jakémsi bazálním životním směřování, nikoliv o tom, že něco chci nebo nechci takhle nebo jinak. Na to, co chci, Pluto kašle. Ale zdá se, že na rozdíl od tranzitů jiných planet, se moc nedá mluvit o tom, že by harmonické tranzitní aspekty Pluta byly opravdu harmonickými ve smyslu pohody, hřejivého slunečního svitu a ševelení ptáků ve větvích. Plutonské téma ve své ryzí podobě je nádherně zobrazeno například ve filmu Vykoupení z věznice Shawshank. Film, který jsem viděla na několikrát a přerušovaně, protože jsem u něj střídavě brečela, řvala, zuřila, zvracela, umírala, vraždila, vzteky ničila nábytek a kdo ví, co ještě. Jako to děláváme při dotyku Pluta. Ano, nakonec došlo k vykoupení. Ale pokud jste film viděli, chápete cenu tohoto vykoupení. Pluto tedy bylo pravděpodobně v příznivých vazbách, protože kdyby ne, žádné vykoupení se nekoná. Koná se smrt. To je obrazné přirovnání a neznamená, že každý neharmonický tranzit Pluta nás zabíjí. De facto ale zabíjí něco v nás. Něco, co už nemá právo žít. A prosím neděste se, protože ať tak či tak, Pluto každý někde máme. Vždycky jsme ho někde měli, prožili jsme různé jeho pohyby a přesuny a ještě další prožijeme. A přežijeme. To místo, kde stojí Pluto dnes, je exponováno už takovou dobu, že stejně všichní víme, o co jde. A moc dobře cítíme, kde nás ta ocelová pěst drží a drtí. A nutí nás ze sebe vydat to nejlepší. Comments are closed.
|