 Utrpení a smrt jako podmínka vzkříšení. Tolik významů! V hlavní roli již několik dní Chiron. Provází nás očistným procesem rozpoznání důležitého od postradatelného, na ryze osobní úrovni. S Lunou ve Střelci na jižním uzlu můžeme dnes opustit myšlenky a hodnoty, které se ukázaly jako přežité. Tohle rozdělení na "do budoucna upotřebitelné a smysluplné" versus "už úplně marné, na vyhození" se většinou neděje takhle jednoznačně. Ale i tak to poznáme … Během posledních několika dní nám možná pod taktovkou Venuše a Chironu došlo, že některé vztahy, v nichž z určitých důvodů setrváváme, přestože nám nevyhovují, nám vyhovovat nezačnou. Že lidé, k nimž se vztahujeme, protože nám poskytují jakousi náplast, a jsme tedy ochotni tolerovat i zraňující chování, se nezmění. Že situace, v něž doufáme, protože si neumíme představit, že by nenastaly, nikdy nenastanou. Právě Chiron otevřel Venuši oči. Tak laskavě, jak jen to šlo, ale dostatečně razantně na to, abychom si uvědomili, co nás doopravdy těší a kde se radost a lásku snažíme suplovat, kompenzovat, zkrátka silou vůle ji vymlátit ze země.
S Merkurem v Rybách a Lunou ve Štíru jsme si nasadili potápěčské brýle a odvážili se ponořit se a podívat se pod hladinu. Spousta úžasných obrazů, pro někoho inspirativních, pro někoho děsivých, v každém případě násobně rozšiřujících realitu toho, co běžně žijeme. A s tímhle poznáním už se jen málokdo dokáže vynořit a předstírat, že nic neviděl, že se nic nestalo a nezměnilo. Motivování Beranem k osobní odvaze, sebelásce a zdánlivě sobeckému upřednostnění vlastních potřeb jsme se rozhodli, že nebudeme zachraňovat ty druhé, ale nejprve poskytneme první pomoc sami sobě! A dobře tak, tohle není sobectví, tohle je nutnost! A nestačí se rozdýchat a dobrý, na místě j intenzivní rekonvalescence. Bolestně terapeutická trojice v Beranu se váže k oběma koncům osy lunárních uzlů a jasně nám ukazuje, kudy jít. Cesta je volná a je potřeba vyrazit hned. Na severním uzlu už Mars nahazuje motory a každou chvíli startuje … a na jižním, s Lunou ve Střelci, si ještě musíme cosi odložit. Dávalo by smysl, kdyby to byly naše úžasné představy o tom, jak by měl život v ideálním světě správně vypadat. Jenže my v komplexním, perfektně rozpracovaném a dokonale fungujícím ideálním světě nežijeme a nikdy nebudeme žít. Žijeme to, co je tady a teď, a jedině tím, že upřeme svou pozornost na drobné dílky každodennosti, z nichž se náš život skládá, se dostaneme z pasti očekávání naplnění našich snů. A tím sny neztracujme, dojde na ně, jednou … ale zatím míří osa uzlů stále ze Střelce do Blíženců. Comments are closed.
|