 Kvadrát pro dnešní den: Slunce a Neptun. A pak ještě jeden, mezi Jupiterem a Chironem, ale ten nám vydrží na dýl, tak o něm třeba zítra. Ono toho jednoho bude až dost. Slunce ve Střelci, neukotvené a proměnlivé, pohyblivé a přizpůsobivé, hledá skutečný smysl život, zdroj a podstatu všeho, a celou svou existencí bojuje za to, aby poznalo, co je a co není pravda a o co tu tedy vlastně jde. Je to mimořádný úkol, který vyžaduje naprosté nasazení, hledání, soustředění, sebereflexi, upřímnost a poctivost. A taky onen pevný bod ve vesmíru, ne snad abychom dokázali pohnout Zemí, ale aspoň na chvíli zastavit ten kolotoč nejistoty, pochybností, iluzí a klamů v němž se zmítá naše mysl. Obraz se mění před očima nenápadným pohybem dokonalé animace prolínání linií a barev a je to tak opravdu nebo se nám to zdá? Protřeme oči a koukáme o to urputněji, ale ono to pokračuje a běží dál a je to realita, mámení smyslů nebo halucinace? Čím více se snažíme zafixovat pozornost, přijít věcem na kloub, tím hlouběji se noříme a propadáme do houpavých, střídavě se přelévajících vln pocitů viny a snahy o záchranu, prožitku oběti a nutnosti spásy, do témat ztráty víry, selhání, zklamání, podvodu, manipulace, výčitek a touhy vrátit vše k tomu, co bylo. Může nás zaplavit melancholická lítost následovaná kratičkým okamžikem prozřením, které však tak zoufale nezapadá do celkového kontextu, že naprosto nevíme, co s tím. A pak už rezignace, marnost, občasný záchvěv obnovené sebedůvěry hned vzápětí spláchnutý pocitem závislosti, odcizení, pochybností a falešných obvinění, zmatení, dezinterpretace skutečnosti, derealizace a nastupující paranoi. Ufff …
… pamatujete na Odyssea a jeho nekonečné putování na cestě domů? Zdá se to neuvěřitelné, vždyť proboha nejde o Pacifik ale o Středozemní moře, a jak mu dalo zabrat … a to je ono. To jediné, co nás může tímto územím provést, je odevzdání, smíření, přijetí situace a ochota nechat se vést, aniž bychom za daných okolností vyvozovali jakékoliv důsledky, navrhovali řešení a přijímali rozhodnutí, nedej Bože nevratná. Ještě stále plujeme v ryze ženské energii, mužské principy konkrétní logiky, účelného zacílení a aktivního výkonu jsou zastoupeny rozbolavělým Chironem v Beranu, izolovanou Juno ve Vahách a momentálně intoxikovaným Slunce ve Střelci. Konec konců, ona má tahle megalomanská vodní vlna i příznivé momenty: apeluje na vyšší princip lásky, nalezení sounáležitosti a odpuštění ve chvíli, kdy je jsou všechny ostatní archetypy souvztažnosti zasekané ve svých slepých uličkách (Juno se po vyčerpávajícím vyjednávání raději odpojila a odpočívá, Venuše zhasíná světla a pomalu vstupuje do úzkého, temného průchodu mezi Saturnem a Plutem). Takže co? Jakkoli se energie Neptunu zdá často bezzubá a neinvazivní, má svá rizika a úskalí. Působí nepozorovaně, plíživě, tajemně a snad nás i okouzlí svou krásou, a najednou, ani si nevšimneme, jsme zcela pohlceni a není cesty ven. Jde o dočasný proces, a pokud nemáte nativní dispozice podpořené tranzitem Neptunu na klíčové body horoskopu, což by mohlo signalizovat nástup diagnostikovatelné psychózy, stačí se přidržet něčeho, co ve svém životě považujeme za pevný bod, za skutečnou jistotu (díky Bohu za dnešní super stabilní Lunu v Býku) a přečkat tuhle fázi zmateného bloudění duše a malátné slabosti těla, ona odezní a povolí … a mezitím můžeme tančit a meditovat, malovat, číst i psát básně, meditovat, doufat, toužit a ve snech naslouchat hlasu své duše, avšak nepodporujme ho ničím, co nás odnáší ještě dál do mámivé náruče Sirén. On i ten Odysseus se v tuhle chvíli nechal přivázat ke kůlu. A venku zatím dál padá mlha… Comments are closed.
|