 Saturn a Uran: poznámka na okraj ... Dlouho očekávané finále celoroční bojové hry na téma zborcení starých struktur ve prospěch inovace, oživení a osvobození je tu. A jako obvykle, ticho po pěšině. TVL, tak co jako? Můj přítel astrolog (doufám, že mohu citovat) mi včera napsal tohle: „Fakt už jsem na pochybách o astrologii, když se v tak děsivých aspektech neděje vůbec nic. Svět je klidnější než kdykoliv předtím. Cítím v sobě strach z něčeho velkého, co by se mohlo stát, a zároveň zklamání, že by se vlastně nestalo nic. Napětí potřebuje ventil, než nás roztrhá zevnitř.“ A tak o tom od včerejška přemýšlím. A mám pár poznámek, které bych ráda sdílela, třeba vás taky něco napadne. Osobně si myslím, že přesný moment zaklapnutí kvadrátu není sám o sobě okamžikem průlomu. Jasně, je to třetí výskyt a všichni víme, že do třetice všeho dobrého – konec konců, Popelku i s oříšky jsme si právě čerstvě zopakovali. Jenže Saturn ani Uran nejsou osobní planety. Nejsem úplně kovaná v lékařské terminologii, ale nějak tuším, že kde je primář, bude i sekundář. Doktor Cvach přece tak často „držel háky“. A přesně to dělají velké planety. Bez nich by to nešlo. Vytvářejí podmínky nutné k vývoji situace. Obrovským tlakem a dlouhodobým působením nás vmanévrují do pozice, kdy je změna nevyhnutelná. A drží. Tenze stoupá. Ale čekáme na poslední kapku, jiskřičku zážehu, mávnutí motýlích křídel, zkrátka na to, až se prst dotkne spouště … a touhle kapkou, jiskřičkou, motýlím křídlem či prstem bude rychlá planeta v roli katalyzátoru. Obecně třeba Slunce, Mars, klidně bych si tipla i na Merkur a své nám může předvést i Luna. Kdy? Ve chvíli, kdy se dotkne struny napjaté mezi Saturnem a Uranem. Ostatně, Mars už se s rukou nataženou blíží a jen, jen zabrnkat. Přesně? Na Silvestra. Ale znáte ty nedočkavce, co odpalují rachejtle už o den dřív, i ty, co jim pár světlic zbylo a na Nový rok je ještě potřebují zužitkovat, že jo? Takže tak. No a samo sebou, nebude to jednorázová akce, všichni aktéři zmínění jako potenciální kandidáti na odstartování událostí si budou chtít přihřát polívčičku a dřív nebo později na ně dojde …
Myšlenka druhá … dost subjektivní, ale přesto ji pustím ven. Ono jedna věc je pozorovat astrologické pohyby v rovině teoretických procesů, to znamená, že mě se to nedotýká, ale se zájmem sleduji souvislosti a hledám paralely. To je to, co obvykle dělám, když si vypůjčím novinové titulky z přehledu jediného dne, abych dokladovala účinnost konkrétní situace. Jenže dneska žádné bouře, žádná zemětřesení, žádné převraty … oh well. Druhá věc je zažívat konstelaci na vlastní kůži. V případě kvadratury Saturn – Uran je to moje denní realita, oba hráči zarazili své prsty do mých nervových center už dávno a musím říct, že je cítím zatraceně přesně. Čili, pokud se kvadratura vztahuje přímo k vašemu životu (tj. máte osobní planety / citlivé body kolem 11°-12° fixních znamení), možná ten pocit „vlastně se neděje nic“ tak docela nesdílíte. Děje se všechno, děje se to non stop, děje se to naplno a děje se to kontinuálně. Opravdu vím, o čem mluvím. A možná, že zrádný vjem zdánlivého klidu je dán právě kontinuitou. U Uranu jsme zvyklí na velké entrée, razantní rozkopnutí dveří, jednorázový třesk a nazdar! Jenže tenhle Uran není zrovna ve své síle – jednak ho přibržďuje pohodlný, stacionární Býk setrvačný ve svém odporu, druhak z podstaty saturnské kvadratury vyplývá, že tahle změna, jakkoliv razantní, je změnou kontrolovanou, limitovanou, pečlivě připravovanou a postupnou. Zrychlená a vynucená evoluce spíš než revoluce. Takže podobně jako tomu bývá u Pluta: den ze dne krom talku nevnímáme nic, ale při zpětném ohlédnutí v řádu měsíců či dokonce let uvidíme jasně, že tohle bylo období, kdy se všechno obrátilo vzhůru nohama a nezůstal na kameni kámen. A teď k tomu připočtěme Jupiter ve Vodnáři: ten na evoluci kašle! Je přesvědčený, že svobodu si člověk musí urvat, vybojovat! Mávat praporem na barikádách, vysklít výlohu dlažební kostkou, spálit mosty, zbořit systém, rozhádat rodinu a všechny kolem poslat všechny do Pelhřimova, protože teprve pak je volný! Volný! A přestože tomuhle Jupiteru rozumím a fandím, opečovávám ho ve svém nativu, teď musím konstatovat, že v aktuální pozici v kvadrátu k oběma koncům osy lunárních uzlů se chová jako rozcapenej pubertální fracek a jeho očekávání jsou přehnaná, naddimenzovaná, naprosto nerealistická a excentrická … možná by potřeboval jednu přes hubu, aby se trochu probral. A snad i tohle je důvod, proč nám připadá, že se ta revoluce nějak táhne a ne a ne to rozjet, když už tak dlouho a napjatě čekáme… Tak jo. A to je na dané téma pro tuhle chvíli všecko. Možná vás to uklidnilo, možná naštvalo, kdo ví. Ano, ventil je potřeba! A proto připomínám Mars … už za pár! Comments are closed.
|