vazba působit jako pověstná poslední kapka. Na náladě nám to nepřidá, den je zpomalený, zatuhlý, zádumčivý. Seriózní, zodpovědný, strnulý. Vhodný k vyřizování restů, dokončování odložených úkolů a k prostému fungování. Trocha samoty, trocha smutku, sebelítost nebo propad do marnosti, otupělost, rezignace. Možná slzy, ale nic emočně vypjatého, spíš jen takové ukápnutí, pokývání hlavou a stažení se do sebe. Kromě všech dříve uvedených masakrů a šoků si dnes uvědomujeme i svou stagnaci pohledem z očí do očí Saturnu v růstovém Střelci. A do toho ještě ten Neptun ... já už vážně nevím, odkud kam a co tam. Máme vize, máme plány, máme potenciál, máme touhu a chuť růst a stoupat ke hvězdám. A makáme na tom, fakt. Ale ... a ono to nejde tak rychle, jak jsme si mysleli. A nedaří se to, jak jsme si představovali. Někdy se nám skoro zdá, že prostě trčíme na místě, a to navzdory hlubinným pohybům. Takže co? Rekapitulace. Co teda dělám blbě? Proč to ostatní dokážou a já ne? Jsem fakt taková koza marná? Jsem naprosto neschopnej lůzr? Copak to vážně nepochopím, neuhraju, nerozjedu, nedotáhnu, nezvládnu? Ale jo, jednou jo, jen to musí dozrát, dorůst ... OK, je to nálada, za pár chvil je Luna pryč a my to pustíme z hlavy. I Saturn ve své aktuální pozici kontrolora kvality slábne … ale zatím je tu. Povzbuzení na závěr? No nevím, dneska nevím ... snad se radši mrkněte na Šťastný blog, jestli něco vyšlo ...
Comments are closed.
|
RSS Feed