 Slunce v kvadrátu k Juno, sobota naplno a dojezd v neděli. Konstelace o vztazích. O vztazích nenáhodných, dlouhodobých, důležitých. O vztazích, v nichž jsme pevně ukotveni a neodcházíme z nich se slovy „Deset, dvacet, třicet, už nehraju!“ Nebo teda většinou ne. O vztazích existujících a jejich reálném uspořádání v každodenním soužití. I o vztazích neexistujících, toužebně vyhlížených představách, jež nedocházejí naplnění. Kvadrát Slunce versus Juno rozehrává konfliktní situace našeho ega v mantinelech životního partnerství. Na konkrétních, často detailních až nicotných (Panna) případech nám ukazuje, jak si naše partnerství stojí. A protože kvadrát tu není od toho, aby nám mazal med kolem pusy, je jasný, že kritické komentáře výrazně převažují nad tím, co ve vztahu oceňujeme. Rozpor mezi Pannou a Střelcem staví do konfrontace úžasné sny o vzdušných zámcích s přízemní rutinou každodenní reality, filozofický a duchovní přesah existence s banalitou nákupních seznamů. A tenhle konflikt idealismu s malostí běžného života hravě promítneme do partnera. Cítíme nespokojenost a máme tendenci vinit z ní toho, kdo je po ruce! To on/ona a jeho/její sobecký egoismus (specifický projev si doplňte), ten za to může! Nebo že by ne? Kvadrát Slunce k Juno v neděli plynule přechází do kvadrátu Venuše k Plutu. Čímž se naše partnerské diskuse prokopávají hlouběji a hlouběji k podstatě věci. Pod nánosem nespokojenosti, výčitek a obviňování z malicherností, z toho, kdo co udělal či neudělal, postupně odkrýváme další a další vrstvy, až konečně narazíme na zlatou žílu pravdy o tom, co se tu vlastně hraje za hru. Protože tady nejde o pohozené trenky, nesklopené sedátko u záchodu ani o vztah k tchyni, jak se nás snažilo přesvědčit panenské Slunce. Jde o mnohem víc. O pocit moci a kontroly. Všechna ta tenze, majetnická žárlivost, agresivní manipulace a skryté, zezadu vedené útoky mají za úkol jediné: potvrdit naši vlastní narušenou sebehodnotu. Hodnotu, kterou postrádáme, v níž nevěříme, a právě proto ji potřebuju předvést. Abychom přesvědčili druhé a zejména sami sebe. O tom, že jsem dostatečně dobří a hodní lásky. Konstelace je výrazně nátlaková a určitě nás nenechá bez povšimnutí. Silné vztahy rozhrábne na dřeň a ukáže, kde je třeba zásadně změnit přístup. Vztahy narušené rozhrábne taky, samozřejmě, ale kde nic není, ani smrt nebere, a bičovat mrtvého koně jen prodlužuje agónii.
Ale pojďme si zopakovat, v jaké situaci se uvedené drama odehrává. Lilith stále tělo na tělo se severním lunárním uzlem s jednoznačným poselstvím: tohle je syrová skutečnost, ryzí já, ve své nahé kráse i hrubé vulgaritě, bez cenzury a bez make-upu – uneseme ji, fajn, neuneseme, přiznejme to sobě i ostatním a hoďme ručník do ringu. Pokud se rozhodneme výzvu přijmout, hrajeme vabank – nebude to procházka růžovým sadem, ale osud nám poskytne strukturální stabilitu i existenciální podporu. Postupujeme pomalu, krok za krokem, a dost možná poslepu. Ale jdeme vpřed. Tahle hra není pro slabochy. Comments are closed.
|