Tenhle text je už na zatím napsaných třech řádcích tak nabitý překlepy, že vlastně nechápu, co jsem tím myslela. Cesta do práce mi trvala pěkných čtyřicet minut, normálně zabere osm. Trčím v zácpě husté jak mlha nad rybníčkem Brčálníkem a nehýbe se to - protože ani Merkur se nehýbe. Popojedeme a přískoky krok sun krok se to dává do pohybu. Obrovská šestiproudá křižovatka nad řekou se zasekne ve chvíli, kdy vzduch rozřízne zvuk sirény na blížící se ambulanci. Tihle chlápci v sanitce jsou zvyklí na ledacos a umí projet jakoukoliv skrumáž. Ovšem nad jejich dnešními manévry zůstával rozum stát - a jsme u toho zas, pěkná fráze! Ze všeho nejvíc mi připomínali Pata a Mata: "Tak jak, sousede, kudy to dáme? Zleva? Já ti nevím, možná spíš zprava? Tam ale zavazí ta dodávka ... hele tak teda zleva!" Karel a Karel. Merkur se zastavil ve Vahách, nerozhodnost, váhání, přešlapování na místě jsou hlavními rysy, uvidíte je dnes všude, sledujte!
U Merkuru je stacionární fáze zvlášť citelně patrná, protože podstatou Merkura a jeho hlavním úkolem je běh, tok, pohyb, komunikace. Merkur je ten, kdo organizuje, řídí, distribuuje, naviguje, vyřizuje, zařizuje, tuhle zavolá, tamhle skočí, všecko zvládne, rukou seje, nohou pleje, hubou mele. A prásk ho, najednou stop stav a jsme jak po mrtvici. A už to jede v trhavém režimu prvních němých filmů s pěti obrázky za sekundu: překlepy, informační šum, komunikační omyly, záseky a zadrhele v řeči, v myšlení i v koordinaci pohybu, nedorozumění, nepochopení, klopýtání, tiky, stroboskopový efekt, výpadky přístrojů i krátkodobé paměti ... prostě drhne nám logistika a operativa. Cukáme se a třepeme, chtělo by se to hýbat, ale nejde to, není kam. Jako moucha když naráží na okno a nemůže ven, ale nepřestane a znovu a znovu a znovu si otlouká svou muší hlavu. Poskoky na místě, tiky v oku, tupé zírání do prostoru, mentální křeč, najednou akutní myšlenka, překotné chrlení řeči, jejíž informační hodnota se blíží nule. I když dávám přednost pohybu vpřed před jakoukoliv retrograditou, pro Merkur bude i couvání vysvobozením, protože je to aspoň pohyb. Kolegové v práci brktají, chodí po chodbách a nevědí kam jdou. Slečna na infolince se málem rozplakala, protože nerozuměla otázce. Kamarádka zmatečně volá, jestli je dneska středa nebo čtvrtek a kdy se máme potkat. A my v práci zrovna dnes vydáváme novou verzi programu, což je operace ne nepodobná vyslání rakety do kosmu, kterýžto proces je obvykle snímán skrze skleněnou stěnu z řídícího centra NASA se záběrem na ty desítky naplno šrotujících mozků v sále plném špičkové technologie ... perfektní načasování, řekla bych ;) Pánbůh s námi a zlý pryč! NASA: All about that space ... https://www.youtube.com/watch?v=kHy08ZPav88 Comments are closed.
|
RSS Feed