 Luna od dnešního rána v Býku a s ní další kolo divoké jízdy v plechovém hrnci šusem z namrzlého kopce přes muldy až do příkopu. Ježíš, jak já jsem se na tu Lunu v Býku těšívala! Kdeže loňské sněhy jsou! Možná už předloňské, protože Uran na začátku nejstabilnějšího a nejklidnějšího znamení operuje už víc než dva roky. A tahle zima adrenalinový zážitek setkání naší duše s chaotickým rebelem a vyšinutým anarchistou pozvedla ještě na vyšší level. Luna stráví v Býku dva a půl dne a za tu dobu se setká s Uranem, Lilith a Marsem. Kvadrátem pak rovněž se Saturnem, Merkurem, Jupiterem a Venuší. Slunko už nestihne, to mezitím, zcela vyčerpáno letošním průjezdem po horské dráze ve Vodnáři, potichu zapluje do Ryb. Tedy zapluje ... Slunce se ještě dnes před posledním loopingem naposledy rozhlédne kolem sebe, nebe dole, země nahoře, a pak prostě v zájmu sebezáchovy omdlí. Do výstupní stanice přijede Slunce už v bezvědomí. A protože nikdo nestojí o žádné potíže, zřízenci ho nenápadně vyloží z vozíčku a přesunou někam do ústraní. Tam, samo a bez kontaktu s kýmkoliv, v klidu a míru spočine několik dní, než znovu nabere sil. Dobře tak, prospěje mu to a prospěje to i nám. Ale tak daleko zatím nejsme, k tomu nám chybí dva dny a pár posledních a obzvlášť vypečených smyček a zákrut téhle brutálně krkolomné atrakce. Prémiové lístky do prvních řad za sebou řazených vozíčků dostávají samozřejmě majitelé osobních planet ve fixních znameních Býka, Lva, Štíra a Vodnáře.
A zpátky k Luně: ta neomdlívá, jen se pokřižuje a ještě o něco pevněji chytne bezpečnostního madla. A jedéééém! Probírat jeden kontakt Luny po druhém vcelku nemá smysl, rozlišit samostatné vlivy od sebe bylo náročné už od začátku téhle hry, a od té doby se to příliš nezlepšilo. Stačí říci, že si znovu a v rychlém sledu projdeme celou sekvenci událostí za poslední měsíc. Něco jako rekapitulace uplynulého dílu. Ale nebojte, je to jen připomínka. V reálném čase toho, co dnes a zítra prožijeme, půjde spíš o spočtení výsledného skóre, sepsání zprávy a vyvození důsledků pro další cestu. Takže dnešek. Ráno pomalejší, během dne tempo nabírá na obrátkách a kulminuje směrem k večeru - to už klušeme v překotném rytmu s bonusem nečekaných zvratů děje, překvapivých momentů, ostrých zatáček, vynucených skrček a pohotových reakcí. Každý zákrut téhle jízdy nás konfrontuje s vlastním strachem z nepřipravenosti a nedostatečnosti. Vzpomínky na konfrontaci s autoritou v roli auditora nás nutí vyburcovat v sobě princip zralosti a zodpovědnosti. Roztříštěná pozornost se snaží zorientovat v chaosu a zmatku doprovázena pocity frustrace, marnosti, nepochopení a vyčerpání. Zima, chlad a náledí. Nicméně, jakkoliv se to nezdá, nahlíženo v dlouhodobém kontextu, vřava pomaličku slábne a my se míříme do finále. Pamatujete na novoroční výhled? Kdo přežije od poloviny ledna do poloviny února, už to nějak vydejchá. Teď nás čeká debordelizace sutin, v nichž se pokusíme dohledat zbytky jistot, které přežily zemětřesení. Skutečně jen zbytky, takže ne, neupínejme se k nim. Žádná stabilita, žádné záruky. Nicméně přece jen tu pár záchytných bodů zůstalo, a ty se stanou opěrným místem naší buducnosti. Na jistoty nesázejme, kvalita času od nás žádá především flexibilitu. Kdo už nemůže, nechť vzpomene na to, že Slunce na nás čeká v odpočívárně! Comments are closed.
|