 Photo by Idzard Schiphof on Unsplash Venuše šílí na posledním stupni Blíženců a ještě na poslední chvíli se snaží užít, co to dá, než se v půlce odpoledne přesune do Raka. Rakům to přejeme, bude to milé, jak už tranzity Venuše mohou být. Drobné dárky, milé návštěvy, pocit, že navzdory všemu je vlastně hezky a můžu se usmívat bez důvodu. Ostatně sobě to přejeme taky, protože Venuše je v ženském znamení přirozená a cítí se dobře, a proč bychom se neměli dobře cítit i my? Jen změníme prostor a pole působnosti. Užili jsme si mentální stimulace, společenského dění, těkavého pohybu, komunikačních střetnutí i flirtu, a jakkoliv to bylo zábavné, bylo toho dost – a možná už cítíme, že stačilo, že potřebujeme chvíli klidu, soukromí, vnitřního usebrání. Že bychom rádi spočinuli někde v ústraní, v náruči někoho blízkého, v kruhu rodiny a v bezpečí domova. Že nepotřebujeme další podněty, ke štěstí nám úplně stačí upéct jahodový koláč a udělat tím někomu radost, pověsit si na zeď obrázek od moře, který namalovala neteř, natáhnout starodávné hodiny s kukačkou a zaposlouchat se do jejich tikotu, po patnácté se podívat na Prázdniny nebo jinou oblíbenou romantiku. Že už ani moc netoužíme po cestě na Bali nebo do New Yorku, raději bychom k babičce a do lesa na houby. Že si prostě chceme užít svých ověřených zvyklostí, zaběhnutých tradic, dávných jistot, pruhovaných peřin a kakaa v puntíkatém hrnečku, lásky a péče dávané i přijímané. Že před okázalými gesty dáme přednost drobným maličkostem s citovou náplní takové intenzity, až nám sentiment a slzy vhrknou do očí. Že nepotřebujeme třeskuté veselí, bujaré večírky a hojnost nových kontaktů, stačí, aby nás jeden člověk držel za ruku ... a pak, ideálně za deštivého odpoledne anebo v parném létě ve stínu vrby ševelící u rybníka můžeme v nekonečnosti času tiše snít a probírat se starými vzpomínkami s vědomím, že život, který žijeme, je prostě krásný ...
Comments are closed.
|