 A ještě naposledy o Venuši, už jen krátce. Stále na samém konci Kozoroha a zejména po setkání s Plutem a jižním uzlem. Pluto rozhrábl, co nám nevyhovuje, otevřel průhled do zakázaných prostor, přinutil nás strčit hlavu do díry a rozhlídnout se. Jižní uzel pak doporučil vytřídit bordel, rozhodnout, co ještě chceme a potřebujeme (srovnat!), a co už ne (vyvézt do kontejneru!). Nebo možná jinak. Co nás baví, co těší, co nás naplňuje. Protože i dobrého se můžeme přesytit, i Venuše nás někdy zavalí jak lavina. Láska může dožít svého konce, i přátelé se rozejdou – ne že by se už neměli rádi, ale prostě proto, že jejich životní cesty vedou jinam. A pokud se nedokážeme rozloučit včas a v dobrém, přátelství nás může začít tížit, partnerství se stane přítěží, spontánní tvořivost nenápadně zmutuje v ubíjející rutinu a mrtvolu své bývalé svěží radosti s sebou pak táhneme jako úkol, dokud nepadneme vysílením. A nad tím vším se vznáší němá výčitka a trvalý pocit viny.
Tím nikoho nenabádám k rozchodu a periodickému boření mostů, konec konců Venuše se s jižním uzlem potkává každý rok, o ostatních planetách nemluvě. Jen, někdy se hodí zamyslet se nad tím, zda je pocit závazku, kterým dotujeme své dožívající venušanské procesy, skutečně ještě někomu prospěšný anebo už jedeme jen v režimu povinnosti. A když to vezmu úplně po lopatě a při zemi, může to znamenat například to, že probereme šatník a vyházíme všecko, co už nenosíme a nosit nebudeme, ať už proto, že nám to nesluší nebo se nevejdeme. Může to znamenat, že některý z našich koníčků ztratil své kouzlo, už nás nenaplňuje nadšením, ale jedeme to ze setrvačnosti, přestože nás vlastně nebaví. Může to znamenat, že si ujasníme, že některé původně vlídné a přátelské vztahy se nám vymkly z rukou a fungují v režimu, který nás spíš omezuje a zraňuje, vadí nám a nechceme to tak, ale bojíme se odejít, ať už abychom druhého nezranili nebo ze strachu zůstat sami. Může to znamenat, že budeme konfrontování s praktickou realitou o některé zdánlivě pohodové a bezproblémové lince svého života, najednou se ukáže, že ačkoliv my ji jako bezproblémovou vidíme, druhá zúčastněná strana má vlastně problém s námi. Může to znamenat, že se zase po čase pokusíme navázat skomírající kontakt a na druhém konci drátu už je jen ticho. A s ním výzva k ukončení a vlastně možná i úleva ... Ve skutečnosti žádné drama, líčím to záměrně přeexponovaně. Tedy pokud se celá akce neodehrává nad vaší osobní planetou (tj. asi tak v rozmezí 2-3 stupňů na obě strany od 24.stupně Kozoroha), pak se dá mluvit o konci životní etapy. Jinak jde o maličkosti. Já jsem třeba konečně vyhodila všechny loňské vánoční hvězdy, co dlouho krásně kvetly, pak byly překvapivě pořád dobrý, nakonec ještě furt jakž takž, až včera jsem konečně uviděla, že to zkrátka mají za sebou ... a to je všecko. Venuše je v Kozorohu, a přestože nehýří barvami a luxusem, to trvalé a hodnotné pozná a uchová. Comments are closed.
|