 Když se ohlédnu za dnešní nocí, kdy jsem opakovaně držela vlasy v křečích zvracejícímu dítěti, vytírala koupelnu, převlíkala postele, ostražitě bojovala s únavou a spala na jedno oko, vidím nezaměnitelnou stopu Pluta. Když si prohlídnu dnešní nadpisy článků na zpravodajských serverech (beru to jeden po druhém a nepřeskakuju, čistá linka) a vytáhnu z nich klíčová slova, máme tu rejstřík plutonského slovníku: krach, zdroje, vyšetřování, kontroly, utajení, zfalšování, obžaloba i rozsudek, prosba o energii, konce i pokračování za koncem … na každém dalším info kanálu je to totéž v bleděmodrém. A Pluto se své otisky prstů ani nesnaží setřít: „Jistě, jsem to já. Tak teď jste mě usvědčili! A co má jako být?“ Postavit se proti Plutu je totiž aktem naprosté marnosti a výrazem čirého zoufalství, k němuž se uchýlíme v situaci, kdy už opravdu nezbývá jiná možnost. Ve chvíli, kdy bojujeme o všechno. Ve chvíli, kdy už nemáme co ztratit, a tak si můžeme dovolit hrát vabank. Protože už je to jedno. Tohle je konec. Není možné vyhrát. Výjimečně je možné získat milost, výhradně však na samém kraji propasti – amnestii uděluje Pluto zřídka a nikdy ne těm, kdo o ni prosí a žebrají. Slabostí Pluto pohrdá.
Pluto si bere, co chce. Prosazuje svou ultimátní vůli. Recykluje nefunkční, mýtí odumřelé a pohřbívá mrtvé. Aby tím vytvořil prostor pro nové. Jsme-li součástí toxické a rozkládající se struktury určené k zániku, budou se nám jeho postupy zdát násilné až brutální. To proto, že naše vůle není v souladu s tou jeho, že nerozumíme jeho záměru, že nejsme schopni nahlédnout proces transformace jako celek. Odporujeme, vyjednáváme, bojujeme o život, ale nepomáháme si tím. V téhle hře si vždycky vytáhneme kratší sirku. Jedinou možností, jak projít konfrontací s Plutem bez ztráty kytičky, je pokorně sklonit hlavu a přijmout nabízené podmínky. Byť by byly jakékoliv. Slunce dnes na 22° Vah nabíhá do kvadrátu k Plutu na 24° Kozoroha. Zítra a pozítří se kvadrát utahuje, energie koncentruje, události eskalují. Nejpozději v pondělí Slunce kapituluje a štafetu přebírá Mars. Situaci vehnanou pod obrovským tlakem do kouta je potřeba řešit a to se neobejde bez ostrého řezu. A jen připomínám: Pluto je dnes osmým dnem direktní. Netáhne nás níž a hlouběji, vede nás vpřed a otevírá cestu. Je to velmi náročný proces, stejně tak jako sestup. Ale mrtvoly, jež za námi zůstaly ležet na cestě, nemůžeme jen tak překročit, je potřeba je pohřbít, důstojně se rozloučit a uzavřít cyklus. To jen pokud by měl někdo pocit, že je to pořád stejný marasmus … Comments are closed.
|