 Letošní ročník je hustej. Byl od začátku, leden nasadil laťku vysoko, a pro druhou polovinu roku 2020 byla vydána nesčetná varování typu „přiložíme pod kotel“. A to se v lednu vlastně ještě ani nezdálo, že by se dělo něco mimořádného. Svět se nehroutil, apokalypsa se nekonala, astrologie si zase jednou řízla ostudu. Prý Pluto a Saturn, kritická vazba! No jo, ono je to o hubu, načasování kontaktu planet a načasování děje jsou dvě různé věci. Odvolám se jako už tolikrát na notoricky známou scénu s obsesivní veverkou, která v hlubinách Země žaludem rozráží litosférické desky a spouští proces dělení kontinentů, zatímco mamuti v blažené nevědomosti ještě stále v klidu žvýkají a vyhřívají se na sluníčku. OK, teď už jsme v okamžiku, kdy tušíme, že něco je jinak, ale zdaleka ještě nevíme, jak, kam a proč driftujeme a co z toho bude. Je předčasné hodnotit události. Chybí nám odstup. Léto to skutečně rozjelo ve velkém stylu, ne nutně tady u nás doma, ale celosvětově určitě: vřava a chaos, odboj a řev, vzpoura a nepochybná dynamika děje. Přišel podzim, venku zlátne listí a my zůstáváme v pohotovosti. Ne nutně v tempu. Teď jde spíš o zaklínění a tlak, o páčení a bagrování, o intenzitu a nápor na výdrž.
Astrologicky se hlavní dějová linie stále drží tří osudových planet v Kozorohu, dvou zanícených rebelů v Beranu a jen sem tam zmíníme něco jiného, nějakou náhodnou kolemjdoucí záležitost. Pro odlehčení. Vzhledem k operačnímu prostoru, který je v Kozorohu i Beranu vymezen poměrně úzce, je to vlastně pořád dokola totéž. Všichni zúčastnění v obou znameních navíc střídavě v retrograditě – čest výjimkám, Lilith! Krok vpřed, krok vzad, ale žádný výrazný posun v podstatě nevidíme. Přitom jde o vazbu nabitou kvanty energie – jaderný reaktor, vroucí magma. Obrovská pomalu rotující síla, která hledá, kudy ven. A když nenajde cestu po horizontále, začne se propalovat vertikálně pod sebe, do hloubky. A žhaví a žhaví. Tohle žijeme. Všichni to cítíme. Nic nového na srdci nemám. Takže vlastně o čem ještě psát? Ale možná přece jen, pár úvah, které se zákonitě vynořují, běží mi hlavou a možná by zajímaly i vás … JAK DLOUHO JEŠTĚ? Hmm, ještě to nějaký čas potrvá. Vlastně úplně nevím, jak tenhle proces časově vymezit, protože vývoj nekončí nikdy. Otázky na definitivní vypnutí toho cirkusu dožadující se „konečného klidu“ jsou k smíchu. Možná k pláči. Ale čistě pro své duševní zdraví jsem si to včera zkusila rozfázovat. Akutní etapa, kdy je vyžadována naše plná pozornost a okamžitá připravenost reagovat, trvá zhruba do konce října. Listopad pak bude relativně (!) odpočinkovým měsícem. Tím neříkám, že se neděje nic, jen trochu povolíme v té křečovité páce. Vrátíme se k ní v polovině prosince, už naposledy, a zaťatá vydrží přes Vánoce až do nového roku. A tohle bude důležité období, protože víme, že dostaneme-li se do retrográdní smyčky, první tranzit označuje problém, druhý se do téhož problému bez milosti zavrtá a teprve třetí přinese řešení. Ale žádné řešení není uzávěrkou. Zhruba v polovině ledna veškerá energie, dosud natlakovaná v jediné ose, exploduje a dostáváme se do prostoru turbulencí a zvratů. Jde o přímý důsledek událostí dneška, respektive tohoto roku, ale bude to už o něčem jiném a tohle téma otevřeme později. Přestože jsem řekla, že nebudu vztyčovat ceduli s nápisem „CÍL“, nedá mi to a ještě kousek si tu animaci posunu. Bla bla bla, bla bla … zklidnění a stabilizaci situace můžeme očekávat v roce 2022. Cože?!? No comment ... PŘIJDOU JEŠTĚ DALŠÍ PROPADY? Může se stát, že s příštím krokem se zas prolomíme do dosud uzavřené kaverny, z níž může vyhřeznout čerstvá dávka utajovaných skutečností a zatím nezveřejněné hrůzy? Doufám, upřímně doufám, že už ne. Svou naději opírám o dvě skutečnosti: dlouhodobě o obrat zásadních hráčů v Kozorohu do přímého směru a krátkodobě o paseku, kterou včera, dnes a zítra mýtí Uran. Pluto, Saturn a Jupiter (řazeno podle významu, alespoň jak to vnímám já) se v průběhu uplynulých několika dní / týdnů konečně obrátili do direktivity. Všichni. Díky Bohu! Což znamená, že už nejdou po stopě problému, nesnaží se nás vtáhnout hlouběji do struktur, nenutí nás vymáchat si čumák ve vlastních výkalech, ale naznali, že stačilo. Třikrát a dost. O odrazu ode dna jsme se ostatně zmiňovali. A že se na dně cítíme víc mrtví než živí? No, je to dno … ale už není kam klesnout, víc už umřít nemůžeme. Můžeme ale začít z mrtvých vstávat. A pokud jde o ty krátkodobé důvody, to už je v kontextu všeho ostatního jen taková drobnost – prostě včera a dnes a v dozvuku zítra se Merkur ve Štíru dostává do přesné opozice k Uranu. Krom standardních jevů jakými jsou myšlenkový chaos, zbrklost v řeči, komunikační a logistické zkraty, zvraty, překvapení a šoky, přináší tahle konstelace i nečekaná odhalení a nabízí nám šanci podívat se na staré záležitosti zcela nově. Prozření jako klasický doprovodný jev poněkud nervního, neklidného a veskrze šíleného uranského kontaktu s myšlenkovými koncepty. Každopádně, tohle je proces, který se odehraje v řádu několika dní. Takže zatímco v Kozorohu probíhá hlubinná těžba, při níž se otevírají Pandořiny skříňky jak na běžícím pásu, Merkur s Uranem jsou v podstatě povrchová četa, která má za úkol rozdrtit vytěžené objekty, pokud se nerozpadly rovnou. Vyčistíme prostor a hotovo. KDE JE TA DÁVKA ENERGIE, CO DO NÁS ÚDAJNĚ NAPUMPUJE PLUTO PŘI SVÉM OBRATU? Dobrá otázka, a padla vícekrát. Zřejmě ji někteří z nás necítí. Berme to takhle. Za okamžitě dostupnou energii, kanystr benzínu, který si dolijeme do nádrže, když nám auto chcípne na cestě, můžeme považovat Mars. Snadno pochopitelné. Pluto je naproti tomu ložiskem ropy, a nikdo neví, jaký je jeho objem. Ten se můžeme pokusit vypočítat, ale pohybujeme se v rovině pravděpodobnosti. Ale asi se shodneme na tom, že vlastnit ropné naleziště je větší výhrou než být majitelem kanystru. Pluto nám garantuje, že jakkoliv nevíme, zda jde o jednotlivé ložisko nebo rovnou celé ropné pole, vydrží nám nesčetněkrát déle než jakákoliv rychlá dávka. Poctivě, když se naladím na svou aktuální situaci, taky nemůžu říct, že zrovna skáču přes kaluže. Naopak. Ale i tak vnímám, že se věci tam vespod, uvnitř mění. Přetvářejí a pomaličku dosedají na svá nová místa. Není to úplně restrukturace, ta má plán, řád a postrádá emoční prožitek. Tohle je jiné, nasycený roztok emocí. Emoce jsou to silné a intenzivní, bazální a nijak sofistikované, vesměs těžké, často vytáhnuté až z paty, z dávných dob zapomnění. A v nich jako v děloze plují a pomaličku se transformují samotné základy našeho chápání sebe sama, svého světa a jeho uspořádání. Plod v děloze má výživu jistou, konstantní přísun živin. Nemusí pro to dělat celkem nic. Nechodí nakupovat, neshání palivo a až na občasné otočky či kopnutí nevykazuje žádnou extrémní aktivitu. Přesto je jasné, že proces jeho zrání, proces transformace, vyžaduje trvalé a spolehlivé energetické zdroje. Přesně ty dodává Pluto. A CO TEDA TEN MARS? Mars stále v Beranu a pořád couvá. Je poslední retrográdní planetou v sestavě základní dějové linie. Nikoli poslední retrográdní planetou aktuální konstelace vůbec, tam je toho víc. Důležité je, že Mars se ve svém momentálním postavení ještě stále opírá příznivými vazbami k ose lunárních uzlů. Což znamená, že se se vší vervou snaží najít správnou cestu, srovnat nás do patřičného směru a navigovat ke smysluplnému cíli. Je to Mars a je v Beranu. Nejedná s námi v rukavičkách. Jeho navigace pod heslem „chytrému napověz, hloupého trkni“ může mít podobu pokřiku, nadávek, postrčení, úderu nebo agresivního zásahu. Proto zažíváme tolik naléhavých, urgentních, silových situací. Přesto to s námi myslí dobře. Přeloženo do lidské řeči to znamená, že většina toho, co vnímáme jako útok, jsou akce a zásahy vedené v náš prospěch. Ale znáte to, na první dobrou jen málokdo vyhodnotí facku jako zásah boží prozřetelnosti, za nějž by měl poděkovat. Tak snad zpětně, jednou … Comments are closed.
|