 Chatuju se svou kamarádkou. O tom, jak je to letošní léto hustý a že nás nenechá vydechnout. A že občas už mě svírá úzkost, když píšu ty svoje elaboráty, protože cokoliv ze mě vypadne, byť si u toho říkám, „Hele, tohle se mě fakt netýká!“ nebo „OK, tak tomu dám volný průchod tady ve virtuálním světě a už si to nemusím tahat do svého života“, ono se mi to vzápětí zhmotní! TVL, to jako znamená, že si tu realitu fakt tvoříme sami? Viz rozhovor s Janem Rakem, profesorem kvantové fyziky, který na dané téma vedl s Danielou Drtinovou (je to docela těžký na pochopení, zvlášť když uvážíme, že konstelace právě teď neobsahuje žádné vzdušné elementy a mozek teprve strká klíčky do zapalování). A jestli jo, jakože tomu věříme obě, kamarádka navrhuje, ať teda napíšu něco mega euforického a pozitivního, protože z těch vyčerpávajících ponorů už jsme všichni pěkně zbití … a tady se právě ukazuje, že Býk zůstane Býkem, i kdyby si stokrát zahrával s myšlenkou totální nespoutanosti vědomí, protože tohle prostě nemůžu. Neumím. Nemůžu. Nemůžu. Nevím. A tak napíšu, co vidím.
OK, tak to byl hlubokomyslný úvod. Doufám, že jsem mezitím nezapomněla, k čemu. Jo, k tomu, že teda ty výkřiky nadšení si už chystám a těším se, ale ještě tu mám jednu takovou záležitost. Slunce (vůbec žádný retrográdní!) právě teď na 20°05‘ Raka a proti němu retrográdní Pluto na 21°56‘ Kozoroha. Což znamená, že opozice, která má z uvažovaných aspektů nejširší záběr, už běží, dotahuje a do přesné pozice nás vtáhne v neděli večer. Technicky vzato, jinak samozřejmě celý víkend ve hře. Tak. Chtěla jsem hned dodat, že to bude právě ta poslední záležitost a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty, jenže ještě tam kolem courá Venuše a ten couvající Merkur, nicméně to už můžeme považovat za drobné kosmetické úpravy letošního transformačního procesu. Slunce je podstatné, protože vědomé. A jelikož Slunce jede podle naprosto pravidelného jízdního řádu, lze onu nastupující opozici považovat za již tradiční zážitek prvních červencových dnů … Pluto se v Kozorohu loudá, každý rok se posune s bídou o dva stupně, tím pádem se opozice postupně, rok co rok, opožďuje o dva dny oproti předchozímu ročníku, ale jinak se na ni můžeme spolehnout. Vzpomínáte? 12.července 2018, 10. července 2017, 8.července 2016, 6.července 2015 … a tak furt pryč, samozřejmě tomu musíme dát nějakou vůli, plus mínus den dva. Nicméně, ráda bych dodala, že zatímco Slunce v opozici k Plutu je opakující se normou, všechno ostatní, čeho jsme letos svědky, je náhodnou (náhodnou?! No, víte, jak to myslím … mela jsem říct „synchronní“) koincidencí – Mars v opozici k Plutu, osa uzlů, retrográdní Merkur v konjunkci s Marsem, Mars kvadrát Uran, stacionární Chiron, … Tím nechci význam událostí tohoto víkendu bagatelizovat, nicméně, ve světle toho, čím jsme právě prošli, už to nebude takovým překvapením. Jsme natrénovaní, zvládneme to snáz. O čem tedy tahle konstelace bude? Pokud jste dokázali vyhrabat z paměti události uvedených dat předchozích ročníků, máte jasno. Vždycky jde o hutnou záležitost, kdy se soustředíme na své aktuálně nejtěžší a nejzásadnější životní téma (pokud nevíte nebo si to chcete ověřit, hledejte dům, kde právě teď stojí Pluto ve vašem horoskopu – je to 21°55‘ Kozoroha). Celkem dobré je znát i nativní postavení Pluta v domě, to se nemění, a je vlastně druhým dílkem téhle stavebnice. Tranzitní Pluto rozehraje hru v životní linii, která je pro nás v současnosti zásadní, a tou se dotýká našich nejhlubších obav reprezentovaných tématem domu, v němž stojí Pluto nativní. A máme to komplet. V oblasti a v tématu domu, kudy prochází Pluto tranzitní, nám osud připraví cosi jako přechodový rituál. To je termín, s nímž naše společnost příliš nepracuje. Přesto si ho pro tuto chvíli vypůjčím. Díky němu totiž začne proces plutonské transformace nabývat obrysů, ukáže se, že běží podle určitých pravidel, porozumíme jeho struktuře, dokážeme jej vymezit v čase a snad i pochopit jeho smysl. A smysl je – aspoň za mě – k nezaplacení. Velmi zjednodušeně, přechodový rituál sestává ze tří fází:
Tolik teorie. Prožitkově můžeme události vnímat spíš jako situaci, kdy jsme nahnáni do kouta, všechny únikové cesty jsou zablokovány, osud nám ještě přitopí a stiskne pod krkem, my se začneme dusit a mít pocit, že tudy fakt ne a dneska už tu nejspíš zkapu. Přitom však vždycky přežijeme. Jen projdeme důkladnou očistnou kúrou, procesem oddělení zrna od plev, procesem drcení oliv. Odteče z nás všechno toxické svinstvo a zůstane koncentrát toho nejlepšího jako základ pro budoucnost. Pod tlakem okolností a z přinucení odložíme všechen balast, na němž ze strachu lpíme a táhneme ho s sebou, ačkoliv nám dávno není k užitku a jen nás táhne ke dnu. A s odstupem času, až překonáme svou hrůzu z neznámého, dojde nám, proč to bylo nutné, i to, že se nám najednou dýchá mnohem líp. P.S. A to nové paradigma! Pozoruhodné, nakolik se proces změny paradigmatu blíží popisu působení Pluta na libovolnou oblast lidské existence. Skutečnost, že se transformace odehrává v Raku, jen vtipně koreluje se jménem pana profesora – tady si poslechněte jeho myšlenky v poněkud srozumitelnější verzi 😊 P.P.S. No a za čtvrt roku tu máme další kolo, tentokrát v kombinaci Slunce kvadrát Pluto. To není výhružka, to jen, že celkem o nic nejde, valíme to pořád dokola … prostě loupání cibulových slupek. Comments are closed.
|