 A nejspíš i potřetí, počtvrté a kdo ví, po kolikáté to bude nakonec … Když tak pozoruju Lilith s Uranem, jak ve mně operují, manévrují, lžící bagru zarývají čím dál hlouběji do živého masa, trhají vazivo, vyvrhují tkáň na povrch a rozhrabují před mýma očima, připadám si jak obviněný z vraždy v kauze, kdy nebylo nalezeno tělo a případ byl nakonec pro nedostatek důkazů uzavřen. Kriminalisté se však po letech vrací na místo činu a rozbíhá se nová vlna vyšetřování. A tentokrát žádné šolichání po povrchu, pátrání je důkladné, intenzivní a zjevně cílené. Něco se muselo stát, a to něco dává podnět ke znovuotevření případu. My ale tenhle podnět neznáme. Pouze v napětí přihlížíme, tu a tam se o nás otře chladný závan strachu, podprahová hrůza uvědomění všech možností pomalu vzlíná a trneme v nervním očekávání výsledku hledání. Pokud ten příběh natočíme, celým filmem se jako šarlatová nit potáhne dialog duše a rozumu nad znovu a znovu kladenou otázkou: Udělal to? Udělal jsem to já? Policie předpokládá, diváci tuší, ale pořád je tu pochybnost. A dost možná, že byť nakonec padne verdikt, jednoznačné, naprosto čisté a zcela uklidňující odpovědi se nedočkáme. Dovolím si být na chvíli osobní. Tenhle dialog plný pochybností vedu sama se sebou v místě, kde se Lilith s Uranem potkávají v mém horoskopu. Přesně nad Sluncem na hrotu desátého domu. Pro jednoduchost vynechám podružnosti a zdůrazním základní linku. Tu profesní. Když shrnu všechny konzultace za uplynulých pár dní i týdnů, je pozoruhodné, že zcela vymizela témata, k nimž lze přistoupit s lehkostí, s klientem mile porozprávět a v duchu „no jo, vždyť jsem to vlastně věděla, jen jsem si to potřeboval/a srovnat“ se rozloučit. Poslední dobou se vynořují dramaticky vypointované příběhy, existenciální témata s akcentem na nutnost zásadního životního uvědomění, extrémně náročné na poctivost vůči sobě samému a prožitkově na samé hraně únosnosti. A to platí pro obě zúčastněné strany, pro klienty i pro mě.
U sebe důvod vidím, respektive otevřít oči mi pomohla kolegiální supervize, čímž vřele děkuji Reflexivní astrologii. U klientů jej přičítám principu rezonance a samozřejmě bychom dohledali i konkrétní individuální konstelaci. V té velmi často figuruje prvek karmického zatížení (Štěpán Tušjak včera). Velmi často v ní hraje hlavní roli právě Lilith (Pravidla soužití s vlastní Lilith). Ta moje, nativně ve Střelci, má bolestné hledání pravdy přímo v popisu práce. A protože není možné nebýt sám sebou, to, co vidím, čtu a pojmenuji. Není to příjemné. Tuhle břitkost vyjádření, která nedělá dobře ani mě, bych ráda utlumila, někdy mlčela a snad bych připustila i milosrdnou lež, ale Lilith to nedovolí. Ani ta moje, ani ta vaše. Z uvedeného je jasné, že výsledek konzultace pak většinou nepřináší ono toužené vyrovnání a zklidnění. Naopak. Což berte jako varování, pokud se právě teď chystáte na pohovor nad vaším horoskopem či jakoukoliv jinou sebepoznávací techniku. Ale po pravdě, nemusíme se nikam objednávat, aktuální energie miluje moment překvapení a s dávkou ledové vody v kyblíku na nás klidně počká za rohem nebo doma, kde to známe nazpaměť. Konstelace Uran + Lilith je typická náhlým, nečekaným průlomem do jeskyně, o jejíž existenci jsme neměli tušení. A je jasné, že ve chvíli, kdy nám pevná země rupne pod nohama a my se volným pádem řítíme kamsi do temných hlubin pod námi bez sebemenší možnosti ovlivnit sled událostí a na ego útočících zpráv, mozek nezvládá situaci vyhodnotit a zkratuje, srdce buší div nevyskočí z krku a řízení okamžitě přebírá autopilot. Šok a trauma jsou zákonitým doprovodným jevem. Kopeme kolem sebe, protože na tohle nejsme připraveni. Nemůžeme být. Před tímto zážitkem nás neochrání ani vědomí toho, že dlouhodobá aktuální situace s sebou možnost podobné zkušenosti nese a v průběhu prosince a ledna můžeme šlápnout do prázdna celkem kdykoliv. Není otázkou naší volby, zda moment akutní krize, při níž se konfrontujeme s naší osobní pravdou, zažít chceme nebo nechceme. Pokud je to pro nás důležité, zažijeme ji. Padáme však pouze do sebe sama, k poznání svých vlastních komplexů, bloků, strachů, bolestí, křivd, jež se snažíme maskovat a kompenzovat, abychom dokázali žít takzvaně normální život. Je však důležité rozlišit normalitu statistickou od normality funkční. A tak se nebojme, volný pád je pozoruhodný zážitek a navíc, je vysoce pravděpodobné, že po dopadu na dno jeskyně najdeme další stopu vedoucí k pravému zadání našeho života. Comments are closed.
|