 V přetrvávajícím snově mrákotném kvadrátu dnes se Sofinkou na kontrole u lékaře. Motáme se areálem, ambulanci přestěhovali, dveře jsou přečíslované, nakonec trefíme a zapomenuti čekáme, jestli ještě někdo někdy odněkud ... a vida! Paní doktorka se vynoří, pojďte dál, posaďte se, malátně něco říká, my něco odpovídáme, black out a déjà vu, nevadí, ze všech sil se tvářím duchem přítomna, hovor plyne, nikdo moc neví, o čem a proč, ale v podstatě šumák, všichni jsou tak trochu mimo. Nabývám dojmu – jistá si nejsem – že se máme zvednout, asi hotovo nebo co. V tom sestra vysloví termín kontroly: 8. října. Než její hlas dozní a datum zapadne v nekonečnu, cítím najednou podivnou naléhavost, studenou úzkost a přísnost, narovnávám se do pozoru, záblesk a tady končí sranda. Ačkoliv to z hlavy nevím na den přesně, okamžitě mi naskočí: dva dny po obratu Pluta, tři dny před obratem Saturnu do přímého směru. Prásk, švihnutí bičem! Dva ostří hoši, co si loni v lednu podáním ruky dohodli na tom, že toho marasmu a zahnívání už stačilo a je na čase vymést Augiášův chlév. Tentokrát se nepotkávají místně, Pluto ještě v Kozorohu, Saturn ve Vodnáři, ale synchronicita nahození motoru pro finální záběr je přesná. Pokud jsme některé záležitosti ještě pořád (je to vůbec možné??) brali jako hahaha, trochu to poštelujem a bude dobře, teď máme poslední šanci máknout. A to mám pořád ještě mám na mysli náš nácvik či odvykání, zkrátka osobní věci. Teprve potom, až doma v klidu, si uvědomím, že je to termín podzimních voleb do poslanecké sněmovny. Oh well!
Valí se to zleva, valí se to zprava, roluje nás ve vodním válci, už nevím, kde je nahoře a kde dole, já, jindy vysokotlaký cholerik, málem upadám do mdlob a přede dveřmi Štědrý den … ne, to je jiná tenzní dávka. Naskočilo mi to náhodou? Ani ne, řekla bych. Neptun mi sice zalívá mentální prostor slanou vodou, o to silněji však dnes frčí intuice a instinkt to rve skrz. Barvité fantaskní obrazy, dramatické až patetické obraty, které bych jindy cenzurou svého sarkasmu nenechala projít, dnes nabývají neuvěřitelné síly a derou se na světlo boží. A navíc, náhoda neexistuje. Katarze je na spadnutí, nevšimla jsem si jí v horoskopu, který mám před očima, ale cosi prosakuje ze spodních pater a odpolední konzultace s kamarádkou krutě hrabe do takové hloubky, až mě to samotnou děsí. Pokud se jindy krotím, jde spíš o formální snahu; tentokrát cítím, že mám dobrý důvod brzdit a nejít nadoraz, ale nedá se to zastavit. Budiž. Musím aspoň přijít na to, proč. Silou vůle zaostřím pohled rozkapaných očí na ty čáry v kolečku, hledám a je to tu! Mars v Raku nabíhá do opozice k Plutu v Kozorohu. Takže shrnuto: ve chvíli kdy se náš mozek rozpouští horkem, opile vypadává z tempa a jen matně tápe rukama kolem sebe, aby na revizní cestě pamětí nenaletěl mámivému světlu bludiček, nesešel z cesty a neutopil se v močálech, v podvědomí se probouzí vulkán s jednoznačným záměrem otevřít sopečný komín a mohutným rázem vypustit dávku plynů, které se natlakovány hromadí pod ucpaným kráterem. Ačkoliv hladina ještě zůstává klidná, napětí už je patrné a podmořské seismografy šílí … Technicky: Mars naběhne do přesné opozice k Plutu zítra, to je v sobotu, zhruba v půl desáté večer na 26°29‘‘ Raka / Kozoroha. Osobní téma si můžete dohledat. Nicméně už teď (klidně i včera, senzitivní jedinci ještě o den dříve) jsme v akčním rádiu a dozvuky se samozřejmě protáhnou další dva tři dny. Vzhledem k tomu, že Pluto je retrográdní, nečeká nás žádné nové a překvapivé odhalení, vývojová nutnost nás vrací v čase k záležitostem, které jsme při prvním průchodu vytlačili ze zorného pole. Pokud si vedete deník nebo máte fenomenální paměť, zkuste si vzpomenout na události kolem 20. března 2021 (tehdy bylo Pluto direktní na tomtéž stupni, kde se dnes schyluje k erupci). Co na toto datum říká wiki? Doma nic extra, prodlužujeme nouzový stav. Z hlediska plutonského působení to sedí, lidé umírají, hrůza se poháněna médii úspěšně šíří a frustrace kulminuje pod tlakem vládního kolena na krční tepnu jednoho každého z nás. Ve světe tu máme – ftipe vylez – výbuch sopky na Islandu a Turecko ustupující od Istanbulské dohody proti násilí na ženách. Hmm, pěkně! Pluto spokojeně přikývne. Pokud si dopřejeme trochu vůle, časově se sem vejde i střelba v Atlantě (8 mrtvých), požár Rohinského uprchlického tábora (15 mrtvých, stovky zraněných) a blokaci Suezského průplavy. Tohle není pěna dní, tady jdeme na dřeň. A samozřejmě, neznamená to, že se zítra nutně někde šprajcne kontejnerová loď nebo se na jinou nalodí somálští piráti, i když by to sedlo přesně. S tou sopkou, kdo ví … každopádně, nechme wiki na pokoji a zkusme si vzpomenout na svoje vlastní vály. Anebo nic, nač vzpomínat, však se brzo samy objeví … A nakonec ještě ty obecné rady: nevyhledávejme konflikt, snažme se mu vyhnout, když už k němu dojde, nehroťme jej a nejděme za každou cenu do čelní konfrontace, mohlo by nás to rozemlít napadrť. Na druhu stranu, Pandořinu skříňku se nesnažme znovu zavřít, kulminující krizi zacpat zpátky do latence, musí to ven a zastavit se to nedá. Takže motory na plný výkon a co nejrychleji po proudu, ono nás to promasíruje i tak. Katarze je požehnáním. Comments are closed.
|