záměru. Ne snad jeho plánu a detailního postupu, ale jeho existence. Najednou dokážeme nahlédnout, že věci přicházejí, kdy mají, že se neopožďují ani nepředbíhají, že všechno stihneme přesně tak, jak je třeba, že co se má stát, se stane, že pocit "neřídím svůj život" je pastí našeho vlastního matrixu, že není třeba se stresovat a rvát, že plán už existuje a naším úkolem je jen jít vpřed, že inspirace se dostaví a cesta se nám ukáže, že stačí otevřít svou mysl, počkat a uvidíme ji. Že jediným skutečným úkolem je uvolnit se a uvěřit. V Boha? V prozřetelnost? Ve vyšší vedení? Ve smysl téhle hry na život? V cíl? V cokoli chcete, na jméně nezáleží, záleží na přesahu našeho malicherného pachtění a chtění a lpění a snažení a pocitu, že co si sám nezařídím, to není. Není to pasivita, je to poznání. Jupiter se Sluncem generují nádhernou, teplou energetickou vlnu, která nám umožňuje vystoupit výš a uvidět naše problémy, naše životy, náš svět v nadhledu.
Jedno video, které určitě znáte, a teď se prostě hodí. Pár dnů, kdy dokážeme překročit demarkační linii vlastní mysli, která nás vymezuje od ostatních a zdánlivě odděluje výsostné vody našeho osobního lidského vědomí. Pár dnů, kdy jsme schopni nahlédnout sebe sama jako součást vyšších celků, světů a vesmírů, jako jednotu všeho, co existuje. Pár dnů, kdy se naše vědomí otevírá, ignoruje informaci, že je samo limitováno kapacitou našeho mozku a velikostí vlastní lebky, roste a expanduje bez omezení a spojuje se s vědomím univerzálním. A cestou poznává, že všechny hranice, obzory a ploty jsou jen hrou, ve které se zrovna teď pohybujeme. Že je tu univerzální něco, co nás daleko, daleko přesahuje, pokud věříme a trváme na tom, v čem jsme byli povětšině vychování, totiž že jsme fyzickou jednotkou s vlastním řídícím centrem. A přitom totéž univerzum nás absolutně přijímá, jsme jeho přirozenou součástí, což spatříme, pokud se na tu naučenou definici vykašleme, odblokujeme a necháme se s důvěrou vést … V tomto úžasném stavu zřejmě nezůstaneme věčně, konjunkce zatím nastupuje a vliv sílí, zítra vrcholí, pak pomalu odezní … asi se zase vrátíme, ale to poznání, ten pocit, je dobré si podržet. A možná ještě jedno video, skok Felixe Baumgartnera ze stratosféry. Dokonalé zobrazení obou stránek Jupiterského vlivu: totální přepálení vlastních možností, neznalost vlastních limitů, hazard a risk na hranici únosnosti. Na straně druhé absolutní odevzdání se pod heslem staň se, co se má stát, opovážlivé spoléhání na milosrdenství Boží a víra, že to dobře dopadne, protože prostě proto! A! Přežil! Vy s nativním Jupiterem na Slunci či Luně jistě víte, o čem mluvím ;) Comments are closed.
|
RSS Feed