 Máte dobrou paměť? Na historické události? Nemyslím tím data z hodin dějepisu, spíš jestli si vzpomenete, co se vám tak kdy přihodilo ... před rokem, přede dvěma a tak - ?? Já tenhle typ paměti nemám vůbec, pamatuju si abstrakta a principy a filosofické úvahy a ideje, pamatuju si, co mám nakoupit a kde jsem viděla ty krásný šaty, ale co se stalo, stalo se, a je mi to tak nějak šumák. Jenže v astrologii se právě tenhle typ paměti dost hodí. Můžete si sami na sobě otestovat, jak fungují jednotlivé tranzity, a na základě minulých zkušeností očekávat, co přijde příště. A proto si píšu deník. Fajn, takže úvod si odškrtávám, a teď proč to celé: vzpomeňte si, co se stalo před rokem. Tak asi první týden v červenci. Plus mínus. Touto dobou prochází Slunce opozicí na Pluto v Kozorohu, už několik let. Načasování není každý rok přesně stejné, protože Pluto se v Kozorohu přece jen posunuje pomalými přískoky vpřed (ale chvílemi taky uskočí zpátky). Slunce si načasování drží, na to je aspoň spolehnutí. Každopádně, protože jde o opoziční vazbu, uvažujeme u ní poměrně dost široký orbis, což znamená, že k událostem může dojít v průběhu řekněme týdne i deseti dnů. Velmi pravděpodobně to totiž bude komplex souvisejících událostí, byť spuštěný jednou samostatnou akcí. Takže, projeďte si v hlavě první červencový týden v několika posledních letech a třeba se vám něco vybaví. Letos vychází den velkého tlaku na to pohnout svým životem na pátek 8. 7. 2016. Ale ponechala bych tomu opravdu vůli aspoň pět dní před a pět dní po, podle toho, jestli jste spíš ti, kdo jsou aktivně změnám vstříc nebo spíš čekáte, až opravdu nebude zbytí. Píšu o tom předčasně, zdá se. Jenže, ono to má důvod. Den D ještě zdaleka nenastal, ale ... už se to hýbe. Jednak mám kolem sebe daleko víc lidí, co už v tom proudu jedou nebo ho vnímají a chystají se naskočit, protože by je to stejně strhlo, tak jakýpak otálení, takhle aspoň budu mít víc prostoru a času manévrovat. No a druhým důvodem je, že Slunce sice vytvoří opozici k Plutu až 8. 7. 2016, ale těsně před Sluncem se letos promenuje Venuše a ta už to má za pár: slovy za tři dny. Nevím, jestli tušíte, o co ve vašem případě půjde, ale já to vím dost přesně, řekla bych. Ne z horoskopu, prostě to cítím. A myslím, že vy taky. Takže jak to teda vypadá na nebi, když to uchopíme obecně? Oproti loňsku o dost lepší! Tlak zůstává, pnutí pohnout svým životním prostorem a něco v něm zásadně změnit taky, ale na rozdíl od loňského roku, kdy jsme dostali tenhle pokyn pěkně natvrdo a s hlavní u spánku, byli přitlačeni ke zdi a vlastně se toho moc dělat nedalo, letos s námi osud jedná v rukavičkách. Aspoň se snaží. Takže pokud to náhodou vnímáte i teď jako bezprecedentní sprostotu a křivdu a nespravedlnost a ne a ne a nechcete se pustit, nejspíš je chyba na vašem přijímači. Což může být způsobeno buďto tím, že vám daná konstelace skutečně sedne do nativu jak nový lodičky na bosou nohu a rozdírá vám paty do krve, anebo tím, že vaše míra lpění a neochoty pustit se starých dobrých (nebo i starých mizerných) jistot je mimořádně vysoká. Shodou okolností se mi během včerejška a dneška sešly dva příběhy. Oba se odehrávají teď. Oba mají jedno společné: je v nich hodně nečekaných zranění, úrazů, zvratů a šoků, náhlých ztrát a bolestných momentů, které se kupí tak, že člověk už propadá do slz a malomyslnosti a odevzdaně rezignuje, protože tohle nemá cenu, tohle neuhraju, všechno ztrácím, propadám se, není už nic, čeho bych se mohl chytit, radši ať mě to zabije. A ono nás to vlastně zabije, svým způsobem. Tarotová karta Smrt - přináší nejen proces umírání a následnou definitivu konce, ale i téma zákonitého znovuzrození. Přečtěte si, co o téhle kartě tuhle napsal můj kamarád a kolega Martin Vlach, stojí to za to. Konstelace, o které mluvíme, vypadá jako obdélníková dopisní obálka. A taky se jí říká psaníčko. Psaníčko má jednu fantastickou vlastnost: naučí vás, že každý průser se dá výhodně zužitkovat. V nativu ji mívají úspěšní lidé, kteří dobře vědí, že všechno zlé je pro něco dobré. A přesně tohle platí teď a pro příštích deset dní. Berme tuhle konstelaci jako podkladovou barvu, ať už na ni budeme následně malovat drobnějším štětcem cokoliv dalšího. Psaníčko je tvořeno opozicí Jupiteru a Neptunu na ose lunárních uzlů a o téhle dvojici dlouhodobě se přetahujících planet jsem toho napsala docela dost minulý týden. Když to shrnu, podstatou je úkol ukončit věci přežité a udělat to doopravdy, tlustou čarou, žádné "já to nechám být a ono se to samo". Za tlustou čarou začíná nádherný barevný a v tuto chvíli nepředstavitelný svět nových možností a čeká na nás s hrstí plnou trumfů. Ale protože se nám nějak nechce, nevíme, tápeme, bloudíme, bojíme se, nejsme si jistí, necháme se ovlivnit, sami si nakukáme spoustu bludů a tralala, přesně proto se k první dvojici přidává dvojice druhá, Pluto v opozici na Venuši a následně na Slunce. Tentokrát nejde o žádnou kolizi na křižovatce, kdy jeden druhého drží v šachu a nikdo se nemůže hnout. Naopak, tady je cesta volná a komu se nedaří na ní vykročit, toho Pluto zatlačí. A Pluto tlačit umí. Prokáže nám dobrou službu i proti naší vůli, ale je rozhodně lepší vlastní vůli pro tuto chvíli pustit ... a pustit se i pomyslných jistot, které nám jedině brání v rozvoji. Pluto tu totiž na nás čeká už dlouho, drží v rukou pevně oba konce osy lunárních uzlů a potřebuje jen jediné: katalyzátor! Poslední kapku, prozření, pochopení, odhodlání a čin. A tímhle aktivním katalyzátorem bude Slunce. Slunce jako vědomé já přijde, nasvítí situaci a udělá, co je třeba. Neříkám, že to bude sranda, ale dáme to. Konec konců, připravujeme se na to celý rok, rozehráno je to letos o dost víc na pohodu a hlavně, osud nás fakt nechce utopit v bahnité tůni na druhé straně řeky, kterou překročíme - naopak, tam se otevírá nový svět. Že si ho neumíte představit? Ale umíte, jen máte strach. Já taky, ale jdu ... Comments are closed.
|