 A aby toho nebylo málo, k dvojici Mars + Chiron (stále v přesném kontaktu) se dnes přidává opoziční vazba Slunce v Raku k Plutu v Kozorohu. Respektive, jde o další nerozlučnou dvojku, Pluto + Jupiter, jsou si dlouhodobě velmi blízko, v podstatě jen jeden stupeň od sebe, takže postavíme-li se čelem k nim, konfrontují nás oba. Plnou parou přímo na solar. Mohou nás vychýlit z rovnováhy, můžeme zakolísat a podlomit se v kolenou, můžeme pocítit nával slabosti a pochybnosti o tom, zda vůbec stojíme tam, kde máme být. A zda jdeme správně. A jestli to zvládneme. Ale není to úder, který nás má srazit do kolen. Nepřichází ze zálohy a nepodráží nám nohy. Pluto i Jupiter stojí přímo před námi a své poselství nám předávají z očí do očí. Téma moci, ochrany, kontroly, totality a nezvratnosti. Téma hodnot, přesvědčení, ideálu a ideologie.
Balancujeme na hraně otázky, odkud kam sahá naše vůle a jak dalece ji můžeme prosazovat. Slyšela jsem nedávno větu, při které mi zůstal rozum stát: „Říkají o mě, že jsem manipulátor, ale v tom dobrém!“ A to je přesně ono. V dobrém či zlém, manipulace je pořád manipulace. Pocit, že víme lépe než druzí, co je a není správné. A v téhle víře se snažíme hlavou prorazit zeď a dosáhnout toho, co jsme si umanuli. Možná usilujeme ovládnout život někoho jiného v přesvědčení, že cesta, kterou si zvolil, pro něj není správná. Možná se ze všech sil snažíme být oporou a zaskočí nás, že ti, v jejichž prospěch nasazujeme své síly, nás pošlou víte kam. Ocitáme se v mezních situacích, které vygradovaly v důsledku absolutní jistoty, že máme svůj život zcela pod kontrolou a všechno držíme pevně v rukou. Jsme přesvědčeni o své síle a schopnosti zvládnout jakoukoliv výzvu. A najednou se zdá, že veškerá naše kontrola zmutovala a obrací se proti nám. Dotýkáme se bodů obratu, po nichž jsme dlouho toužili, věřili v ně, plánovali a usilovali o jejich naplnění a teď najednou dostáváme, co jsme chtěli, jenže to nastupuje s takovou razancí a intenzitou, až bychom snad raději své přání odvolali a vrátili se zpátky, jenže překvapení, cesta zpět už neexistuje. Snažíme se zafixovat situace, které jsou pro nás životně důležité, a tedy nedotknutelné, v jejich nehybnosti a odmítáme připustit aktuální vývoj, protože tím bychom se ocitli na okraji propasti a tam se náš svět může tak snadno zhroutit. Ale nezhroutí se. Tohle není konečná. Tohle je test odhodlání a pevnosti víry! Pocítíme ho všichni, dávky se samozřejmě liší. Astrologicky nahlíženo podle toho, zda se Pluto a Jupiter toho času nacházejí v přímém kontaktu s našimi osobními planetami. Naším úkolem je to ustát. Jak? Jediná možnost: odevzdat ego, připustit, že tohle neřídíme my, tady tomu šéfuje někdo jiný, přijmout jeho vedení a nepo***t se z toho. Pomůže nám vědomí, že nám osud ve nejde po krku. V podstatě nám fandí a chce, abychom to zvládli. To jen náš falešný pocit univerzální spravedlnosti a omnipotence přesáhl únosnou mez. Takže si zkrátka ujasníme, kdo je kdo, jaké jsou naše kompetence, pravomoci a kde už je to přes čáru. Protože jako obvykle nejde o to, co je vidět na první dobrou. Snaha o kontrolu nad uspořádáním našeho či sousedovic světa je jen projevem našeho kritického, existenciálního strachu, a jestliže chceme (no teda že bychom chtěli, to ani ne, možná spíš potřebujeme, cítíme nutnost…) změnu, budeme muset hrábnout ke svým kořenům. Kosmetické úpravy, dohody s okolím a restrukturace svrchních vrstev nevedou nikam. Jdeme do hloubky, není třeba vyhledávat konfrontaci někde venku, poběží uvnitř. Není třeba se domnívat, že řešení našich problémů mají ti druzí. Že za to můžou, že nás blokují, ovlivňují, cokoliv. Jsme jim jedno a i oni jsou ponořeni do svého nitra, kde valí temný spodní proud. Comments are closed.
|