 Už se vám někdy stalo, že jste zmeškali letadlo? Že vás do něj nepustili ani s úplně zeleným covid pasem? Že vám banka stáhla peníze z karty, ale novou letenku nenačetla? Že jste jak dementi žhavili dráty, vyburcovali všechny známé, abyste se dostali na jiné letiště, a když jste dorazili, let byl odložen? Samozřejmě, nakonec letí i další letadlo. Takže úleva. Pak už s vámi jen vydrbe taxikář, ten další vás odveze do špatného hotelu a v tom vašem vám mezitím zrušili rezervaci … a to je asi tak všecko. Akorát teda ještě zbývá cesta zpět ... šance, že ji zvládnete lépe, tu rozhodně je. Konec konců, Merkur je retrográdní jen tři týdny. A z těchto třech týdnů se jen pár dní na každém konci téměř zastaví, aby nám to dal opravdu vyžrat. A úplně, úplně výjimečně si k těmto manévrům přizve ještě Pluto. No a když si naplánujete cestu v okamžiku součinného působení všech těchto vlivů, získáte zážitek na celý život. Ale pravdou je, že nemusíme ani nikam cestovat, ono se to podobným efektem zasekne a zauzluje klidně u nás v obýváku. Všechno drhne, nic nefunguje, co může, to se pokazí a zkomplikuje. Nicméně! Řekla jsem, že Merkur sice předvede své triky, ale nic dalšího, čím by nás rozleptal, už nevytáhne. Vopruz, ale už ne nová epidemie, ani vojenský převrat, ani exekuce … jenže i tak, je to mega frustrace, to si přiznejme.
Zejména ve chvíli, kdy Slunce dotahuje k Marsu, neustále túruje motory a zvyšuje vibrace maskulinní, dynamické, vznětlivé, agresivní a soupeřivé energie, která hledá ventil. Energie, která se potřebuje vybít, vyvztekat, potřebuje hádku a boj. Protože pokud se nedostane ven, obrátí se dovnitř a zvedá tlak, rozpálí horečku, rozjede zánět, napere to kamkoliv, jen aby se úrazem uvolnila … a v tomhle režimu setrváme dobře deset / jedenáct dní. Z čehož prvních zhruba sedm / osm dní se tenze a stres nepatrně, nenápadně, ale přesto zvyšují. Mně, protože jsem nativní Luna + Mars v konjunkci ve Vodnáři, už vystupuje žíla na čele a tep se dá odečítat vizuálně. Samozřejmě to nemusí platit pro všechny: pokud máte nativně Mars třeba v Rybách a ještě zašitý za bukem, možná vás to mine. No a pokud ne, enjoy! K tomu navíc Pluto D-4 a Saturn D-94, finální odpočet tiká a čas se zkracuje. A samozřejmě volby – to jen k otázce jejich načasování a případných důsledků: konstelace je nasnadě, scénáře ponechám vaší představivosti. Ráda bych řekla, že poté, co se Slunce a Mars začnou od sebe opět vzdalovat, dojde k uvolnění, ale bohužel. Naopak, spíš se to zahustí. Fest. Jak přesně, to probereme později. Ostatně budeme v detailním záběru sledovat i jednotlivé kroky a milníky na cestě k tomuto okamžiku. Každopádně, z téhle kaše se dostaneme jen skrze totální silovou konfrontaci. S čím? S tématem, které Pluto v okamžiku svého obratu znovu vytáhne ze zapomenutí na světlo, s tématem, které nám hýbe žlučí v libovolném plutonsky vypjatém okamžiku posledních dvou let. Téma vykazuje jisté shodné rysy, přesto se u každého liší. To moje už zas leze z díry, a to jsem si vážně myslela, že vyřízeno … Anyway, zároveň je dobré vědět, že jsou tu i jiné, příznivé, podpůrné a velmi vstřícné vazby. To jen, že člověk má tendenci je ve všem tom shonu, napětí a s vibrujícími nervy přehlídnout. Jakkoliv roztáčíme křeččí kolečko v super rychlém tempu do brzkého vyčerpání, jakkoliv je Merkur zadřený a místo na velkou cestu po světě jede do Pelhřimova (viz ostatně dlouhodobé téma osy lunárních uzlů ještě stále rozepřené mezi Střelcem a Blíženci), jakkoliv se plácáme v hnusném smrdutém bahýnku u dna, neměli bychom opominout následující: Zatím se agitovaná a rozčílení generující dvojice Slunce + Mars ještě stále vztahuje trigonem k Saturnu. Volně, ale přece. Dává nám alespoň jakousi stabilitu, pevné základy a opěrné body. Tahle jistota však mizí. Ale trigon couvajícího Merkuru k Jupiteru posiluje (kulminace pozítří) a sextil Venuše k Plutu je naprosto přesný (už dnes). Co to znamená? Třeba to, že ať se děje cokoliv, měli bychom být schopni v tom vidět vyšší záměr, najít smysl. A teď nemluvím o eso poučce, že všechno se děje správně a každý průser je pro naše dobro. OK, může být a nejspíš to tak je, ale ruku na srdce, kdo z nás to v danou chvíli pokaždé takhle vyhodnotí? Tentokrát je to ale jiné. Tentokrát se nebavíme o abstraktním přínosu, jehož význam snad poznáme jednou v budoucnosti. Tentokrát mluvíme o okamžitém vhledu, o tom, že když jde něco do kytek, hned si dokážeme spočítat, ve prospěch čeho se tak děje. Co získáváme tím, že právě něco ztrácíme. Protože tahle nepřímá úměra je právě teď naplno citelná. A zároveň je tu téma partnerství a přátelství, jehož kvalita, intenzita a hloubka se právě teď ukazuje. Jehož opravdovost nás dokáže podržet. Možná i zachránit. Ať se stane cokoliv, v těchto dnech , kdy naše naddimenzovaná očekávání kolabují, přesně poznáme, ke komu se můžeme obrátit, ke komu vrátit, s kým sdílet a o koho se opřít. Může to být partner, s nímž žijeme 24/7 a už si tak trochu lezeme na nervy, a najednou vidíme, kvůli čemu to všechno stojí za to. Může to být přítel na telefonu, co nás v krizi vyslechne a podpoří, když jdeme do kolen. Může to být spolužačka, co jsme ji roky neviděli a najednou – právě včas – je tu a přátelství je stejně pevné, jako bychom se rozešly včera. A to jsou důležité momenty, jejichž hodnotu bychom si jindy sotva uvědomili. Comments are closed.
|