 Venuše v Blížencích v opozici k Jupiteru ve Střelci, oba dva v kvadrátech k Neptunu a dnes i k Luně v Rybách, přináší čas nabitý nadšením, nadějí, očekáváním, velkými sny, plány a touhami a doufáme, že se nám podaří proměnit je ve skutečnost, nejlépe všechny. To ale není možné. A ve chvíli, kdy si tuhle skutečnost uvědomíme, přijde nám to líto. Velice líto. Možná za to může ta zasněná, naivně důvěřivá a tak snadno ovlivnitelná Luna. Možná spíš ona mladicky spontánní, povrchně poletavá Venuše, co se chytne na každou vějičku. Ať tak či tak, Luna poodejde z uvedené konstelace ještě dnes, Venuše za pár dní. Co zůstává je kvadrát Jupitera a Neptunu, jehož silné i slabé stránky nám ony dvě dámy právě pomohly odkrýt. Jupiter a Neptun, očekávání a iluze, naděje a chiméra, vize a fata morgána. Jupiter a Neptun, toho času oba retrográdní, to je důležité zmínit. Jejich setkání nám otvírá oči, a protože se vzájemně vážou krizovým aspektem, nejde o snadný proces. A to navzdory faktu, že Jupitera většina z nás považuje za laskavého, blahosklonného strýčka a Neptuna za neškodně bloumajícího snílka.
Vzájemná interakce Jupiteru a Neptunu trvá už nějaký čas, řekněme od začátku června. A ještě chvíli nám vydrží, třeba tak do poloviny července (oba dva se pak potkají ještě v září, ale o tom potom). Poslední dva týdny se navíc pozice obou planet ve vzájemném kvadrátu zpřesňují. K tomu se Neptun obrátil do zpětného chodu, takže právě teď prakticky stojí na místě, a o to intenzivněji působí ve vertikále. Takže scéna je nastavená, zbývá jen přidat pár náhodných kolemjdoucích (Venuše a Luna), aby se situace vypointovala. Ústředním tématem hry je ztráta iluzí. Probuzení ze sna při drsném zazvonění budíku. Náraz do zdi, který nás shodí z růžového obláčku na zem do tvrdé reality. Přirozenými doprovodnými jevy mohou být pocity zklamání, selhání, rozčarování, zoufalství, marnosti, beznaděje, zrady a zranění. Proč se mi tohle děje? Proč jsem tak nemožná? Co dělám špatně? Proč to ostatní zvládají a já ne? Já už opravdu nevím, co mám udělat … a ono vlastně není třeba dělat nic, nechme je projít a odplynout. Pokud se vám chce plakat, plačte. Únikovky typu „dám si panáka, ono to přejde“ naopak za daných konstelací rozhodně nedoporučuji. Tohle je čas, kdy si můžeme připustit svou zranitelnost a slabost, a není v tom nic srabského ani slabošského. Krom toho, Neptun, ať už kráčí vpřed nebo couvá, ještě stále příznivými vazbami drží oba konce osy lunárních uzlů … vím, že se opakuju, ale opakování není jen matkou modrosti, je hlavně klíčovým aspektem neptunských procesů: příliv a odliv, dávám a beru, znovu a znovu, a ještě jednou, a ještě mnohokrát, navždy … tak tedy: stačí být a splývat. P.S. Ta dlužná poznámka ze včerejška: v současnosti se čtyři velké planety pohybují retrográdně – Pluto, Neptun, Saturn a Jupiter. Máte-li pocit, že se život zastavil, že stagnujete, že se nemůžete pořádně odrazit a udělat zásadní krok touženým směrem, není to pocit, je to tak. Snaha vyvázat se z tohoto energetického proudu je marná a budete-li se o to pokoušet, krom vyčerpání zřejmě nedosáhnete ničeho podstatného. Všichni uděláme nejlíp, když budeme situaci respektovat. Jsme v době ukončování před začátkem nového. P.P.S. A samozřejmě hudba a Karel… Comments are closed.
|