 Po návratu z Kozoroha rovnýma nohama s Lunou do Vodnáře, kde se hned brzy ráno potkáme kvadrátem s Uranem v Býku – takže ti, jejichž osobní planety v nativu dřepí na prvních stupních fixních znamení, dotáhnout přirozenou touhu Luny ve Vodnáři po akci, změně, svobodném projevu ad absurdum, vstanou ve čtyři a půjdou bobovat anebo tak něco, zkrátka nepochopitelně vybočí ze své každodenní rutiny … a ostatní v klidu dospí a během dne pak už pojedou vodnářský standard. Tedy, standard... Pozvolna se vyvazujeme ze startovní, vzteklé, akutně explozivní, ale naprosto nezacílené energie Uranu (“Kruci fix, tohle mě teda fakt s**e, musím něco udělat, nevím co, to je nakonec fuk, hlavně něco a hned, aspoň to ze sebe vyřvu!) a postupně nabíháme kvadrátem k neústupné, nemilosrdně ostré a na milimetr soustředěné chirurgické energii Marsu ve Štíru („A to ti jako pomohlo? Ukážu ti přesně, kde je potřeba to říznout – podej mi nůž a jeho mi podrž!“).
V uplynulých dvou dnech jsme si s Lunou v Kozorohu v kontaktu se Saturnem a Plutem znovu sáhli na situace, jež souvisí se zásadami uspořádání našeho života, a ujistili se, že ještě pořád nás to tlačí, stále je na čem pracovat, ale žádné ad hoc akce, chce to systémový přístup. Pocitová lunární linka dotýkající se momentu zklamání, odmítnutí, selhání, marnosti anebo taky úzkosti, tlaku a manipulace naštěstí běží paralelně s vědomou linkou Slunce ve Střelci nabitého zářícím optimismem a všeobjímající nadějí, takže sice to zabolí, ale ve finále víme, že jsme na správné cestě, že to všechno jsou jen růstové bolesti, že na cestě ke hvězdám zkrátka musíme překonávat překážky, že můžeme a dokážeme cokoliv na světě! Tak teda do toho! Dnes rychlým hmatem odstraníme hnisavý vřed (najdeme ho na 7°-8° Štíra), abychom se pro několik příštích dní mohli věnovat čistým a ničím nezkaleným radostem adventu a těšit se ze světla ve svém životě. Protože „Temnota nemůže vyhnat temnotu, to dokáže jen světlo. Nenávist nemůže vyhnat nenávist, to dokáže jen láska.“ Martin Luther King. Comments are closed.
|