 S přesunem Slunce a Merkuru do Vodnáře se kvalita času výrazně proměnila. Včera a dnes navíc Luna ve Vahách. Energie se přehoupla do mužské polarity. Ze sevřeného, kompaktního, introvertního a ženského Kozoroha jsme postupně katapultováni do otevřeného prostoru, do ostrého světla, do chladného proudu vzduchu, do nekonečnosti vesmíru. Vodnář. K tomu všechny další osobní planety ve Střelci (Venuše, Jupiter) a Beranu (Mars). Povaha dějů je najednou daleko expanzivnější, přímočará, dynamická. Akční, rychlá a místy zběsilá. Více postavená na racionalitě, úvaze a logické argumentaci než na prožitku a pocitu. Vodnáři záleží na principu jednotlivce, jeho osobní svobody a možnosti sebevyjádření. Na konceptu humanity a na ideologii pro budoucnost lidstva jako celku. Zabývat se konkrétním člověkem z masa a kostí, tady a teď, nedej Bože v reálném fyzickém kontaktu nebo v návalu emocí, je pod jeho rozlišovací schopnost a dost možná se mu z toho zvedá žaludek. Citová rovina je naprosto zploštělá, ošlehaná větrem, který strhává všechny zbytečnosti, co mu stojí v cestě.
Poznámka pod čarou, byť uprostřed textu: Narazila jsem nedávno v popisu archetypů znamení u Vodnáře na větu „city v něm nehledejte, ty mistrně skrývá“. Není to popis primárně astrologický, jeho zaměření je spíše umělecké (Fonty a zvěrokruh) a autorka sama je ve výrazně vodní energii. Došlo mi, že pro citlivou vodní duši je myšlenka, že by někdo city prostě neměl, vlastně neuchopitelná, nepředstavitelná. Proto ta úlitba s ukrýváním. Ale jsem přesvědčena, že Vodnář se s žádným skrýváním nezdržuje, na to nemá čas ani dispozice, je mu to naprosto šumák. Archetypální Vodnář je kyborg, zřejmě ještě ne android, člověk na rozhraní biologického a technologického světa. Disponuje mimořádným intelektem, a umělou inteligenci už implementovat dokážeme, ale psychické procesy (naštěstí - ?!) ne. Takže, protože Vodnář se nerad opakuje, zato rád sdílí odkazy do informační sítě: pokud chcete, přečtěte si něco o Slunci ve Vodnáři a o nutnosti revoluce v dějinách lidstva nebo o Merkuru ve Vodnáři a vibrujícím intelektu na hranici geniality těsně přes kolapsem energetické sítě. Jsme v čase, kdy se obracíme (anebo budeme otočeni) od osobního ke kolektivnímu, od tradicionalistického k inovativnímu, od reálného k virtuálnímu, od vazalského ke nespoutanému, od konkrétního k abstraktnímu, od aktuálního k principiálnímu, od řádného k mimořádnému, od konformního k extravagantnímu. Boříme zažitá pravidla ve prospěch osobní svobody. Jedeme na vlně extrémního vychýlení a lítáme ode zdi ke zdi, protože jedině tak nabereme dostatečnou energii k rozkopnutí bariéry a k otestování hranic, jejich pevnosti, ospravedlnitelnosti, smysluplnosti a přínosu pro člověka. Voláme po systémové revoluci, nikoliv po řešení jednotlivé situace v rámci daného řádu. A strukturální změna, zatím v rovině průlomové a nepřijatelné ideje, se objeví v řešení mnoha společenských problémů. Samozřejmě bude nejprve odmítnuta jako nesmyslná, neproveditelná a anarchistická, protože totálně podrývá základy stávajícího zřízení. Přesto už vznikla a její čas přijde! Úkolem Vodnáře je bourat staré, zažité a navyklé, aby uvolnil cestu novému. Chápe, že když se kácí les, lítají třísky. Je to rebel! Proto je odmítán a označován za anarchistu, za nezodpovědného experimentátora bez strategie a bez koncepce následného rozvoje, postupujícího živelně metodou pokus / omyl. To je však Vodnářův úkol, plánování, implementace a stabilizace přísluší jiným. Na nepochopení je Vodnář připraven a nezalamuje se tím, na mínění okolí mu dávno nesejde. Daleko spíš by ho vyděsilo souhlasné přikyvování stáda ovcí a aplaus mainstreamu. Vodnář ví, že přináší pokrok. A samozřejmě ví, že je magor, a baví ho to. Možnost vyčnívat, rušit, šokovat a provokovat si užívá. Užijme si ji taky, protože kdy jindy, když ne teď! Tak do toho, máme měsíc na to prolomit hranice své komfortní zóny! P.S. > Nechceš jít na workshop Jak se dostat z komfortní zóny? > Ani omylem! Ale kdybys našla něco o tom, jak se do komfortní zóny dostat, tak mě rovnou přihlas. Comments are closed.
|