Hej! Nechceš se se mnou kamarádit?

Dnes jen poznámku. Včera jsem zmínila slovo "překvapení" a podle některých reakcí tipuju, že čekáte něco velkého. Něco à la Uran. Něco jako když zazvoní zvonek u domovních dveří, otevřete a tam stojí chlápek: „Dobré ráno, madam! Jmenuji se Raymond Ballister a zastupuji advokátní kancelář Ballister, Ballister & syn. Jsem pověřen vyřízením pozůstalosti pana Julia Rodrigueze. Dovolte mi, abych vám oznámil, že váš otec nebyl vaším otcem, vaším pravým biologickým otcem byl zesnulý pan Rodriguez. Tímto se stáváte dědicem jeho argentinské hovězí farmy.“

No, takže úplně tak ne. Překvapením bude poznání, že plynout na venušanské vlně lásky, krásy, užívání si a radosti ze života není povrchní a marnotratné, ale potřebné, přínosné a zdravé. A že právě tahle „lehkomyslnost“ (Venuše) a přizpůsobivost (Blíženci) nás po hladině řeky doveze dál, než když se zahákneme o kořen na břehu, abychom měli situaci pod kontrolou, nebo budeme ze všech sil pádlovat, aby nás nedej bože nevzal proud a neodnesl nás někam, kam jsme to neplánovali.
 
Venuše v příznivých aspektech k ose lunárních uzlů přináší nenápadné benefity. Lidi vás mají tak nějak nepochopitelně rádi. Chtějí se s vámi seznámit. Jsou vám nakloněni a mají tendenci vyjít vám vstříc, aniž se o to jakkoliv zasloužíte. Samozřejmě, pokud se vynasnažíte a budete dostatečně prudit, nakrknete je taky a vykašlou se na vás. Ale jinak si až říkáte, že to snad není možný, jakou já mám kliku! Víc štěstí než rozumu! Posun osudu pak nenastává plánovitým úsilím ani tvrdou dřinou, ale tak nějak samovolně a náhodně, skrze nové kontakty, náhodně vzniklá přátelství, nečekané nabídky ke spolupráci ... a to je všechno. Je to velmi nenápadný, ale nesmírně milý vliv. Můžete ho smést ze stolu s tím, že „to byla jen náhoda“ – ale náhoda neexistuje a při troše pozornosti a reflexe si zpětně uvědomíte, že tohle byl moment, kdy to celé začalo ...