 Ve čtvrtek vstáváme s Lunou čerstvě ve Vodnáři. Po hutném, koncentrovaném, soustředěném Kozorohu s fokusem nastaveným na pravidla a výkon cítím pokaždé to, čemu se snad říká lehkost bytí. Odstup, nadhled, zdánlivé vyvázání se ze zemské tíže. Úlevu toho okamžiku, kdy se sto tun plechu, přesně fungujících motorů, řídících systémů a kontejnerů s prefabrikovanými obědy vznese do vzduchu a všichni cestující letu MH370 se zhluboka nadechnou a uvolní křečovité sevření sousedovy ruky nebo opěrky sedadla. Konečně jsme ve vzduchu … V tomto speciálním lunárním cyklu je úleva o to citelnější, že ještě včera Luna kontaktovala Pluto. Luna, která vládne v Raku, přináší ty nejintimnější zážitky a nejosobnější kontakt. Už celý týden se bavíme o tom, že Pluto (+ Saturn a jižní uzel) v Kozorohu jsou součástí vyhrocené opozice aktivované Marsem a Merkurem v Raku, a je to síla. Nicméně teprve včera jsme se rozhodli, že už nebudeme celé té intenzivní, totálně transformační expedici do hlubin pouze přihlížet, přemýšlet a analyzovat situaci, případně organizovat provozní tanečky kolem a shánět, kdo by tak za nás udělal tu špinavou práci, ale prostě to riskneme, svlíkneme se a rovnýma nohama skočíme doprostřed temného proudu, co se valí z nitra naší duše! Naostro a ať to stojí, co to stojí. Byť se strachem, že to nedopadne, ale nic jiného nám nezbývá, vabank!
A co nás uplynulých pár dní mělo naučit? Soustřeďme se na svůj Merkur a Mars. Na svou inteligenci, mentální kapacitu a ochotu přijímat nové informace (Merkur). Na svou odvahu, motivaci jednat a připravenost učinit konkrétní kroky (Mars). V obou těchto oblastech jsme nejprve narazili na hranice svých možností, a dost pravděpodobně se nám zdálo, že za to nemůžeme my, kdepak, my bychom klidně šli dál, případně spokojeně seděli na zadku a ani se nehnuli z místa, ale svět nám neustále hází klacky pod nohy, blokuje nás a trápí (opozice k Saturnu). Hranice jsme si osahali, prošli fází frustrace, ujistili sami sebe ve svém neproduktivním přesvědčení, že to není naše vina, že tudy prostě cesta nevede, když v tom nás osud chytí pod krkem a mrskne na pospas síle, která nám sakra ukáže, že cesta vpřed vede vždycky, jen vyžaduje úsilí a odhodlání prolomit blokující předsudky, překonat strach, rozdrtit zaběhané stereotypy a začít dělat věci jinak (opozice k Plutu). A pokud se neodhodláme sami, osud se odhodlá za nás. Hádejte, která varianta je lepší! Můžete jedenáctkrát! A teď, pro uklidnění, znovu si pojďme připomenout, koho a jak moc se dobíhající konstelace dotkla. Že jde o intenzivní, zcela mimořádný proces dramaticky rozrývající poklidnou svrchní vrstvu každodennosti a odhalující vrstvy existence, o nichž jsme neměli tušení (anebo měli, ale nevnímali), je bez debat. Je ale rozdíl, zda se účastníte jako přihlížející nebo aktér. A pokud jste byli v téhle hře na policajty a zloděje obsazeni do hlavní role, ještě záleží na tom, jestli máte pistoli a uniformu nebo jen strach před dopadením a srdce bušící v krku. Takže, jak se pozná, kdo je kdo? Hlavními hrdiny na obou stranách fronty jsou majitelé osobních planet (Slunce, Luna, Merkur, Venuše, Mars, a rozhodně bych přibrala i lunární uzly) v inkriminované zóně, tedy zhruba v rozmezí 21°-23° Kozoroha a Raka. Distanční, nicméně stále životně zásadní dopad potvrzují i osobní planety v tomtéž rozmezí znamení Berana a Vah. Jaký příběh se tu ve skutečnosti odehrává, záleží na sféře kompetence dotčené planety. A i tak se samozřejmě setkáme s celou řadou scénářů. My ostatní, komparzisté, se díváme se spadlou bradou a řešíme drobnosti, neřkuli prkotiny. Nicméně i ty vykazují charakteristiky tlaku okolností, nutí nás ponořit se a čelit vlastnímu stínu, ale zpravidla při tom nikdo nepřijde o domov, o svobodu, o práci či o život. Pokud si chcete zahrát na detektivy, a za daných okolností se to nabízí, mrkněte, jaké téma nese vaše nativní a tranzitní Pluto – to znamená, v jakém domě horoskopu stojí Pluto v radixu a kde stojí teď. Pak už zkuste jen volně asociovat a interpretace naskakují samy. A určitě se nelimitujte na jedinou, každý výklad, co vás napadne, je správný – tím správnější, čím spontánněji se objeví a čím rychleji ho chcete zahnat a přesvědčit sami sebe, že tohle není ono. Jeden příklad? Kamarádka se rozhodla nechat opravit kanalizační přípojku na zahradě, pozvala partu chlápků, aby vykopali jámu a vyměnili trubky. Snadný úkol. Kopou a kopou a přípojku ne a ne najít (Pluto je dobře skryté téma). Místo toho odhalili, že splašky už dlouho protékají, kam se jim zachce, a rozkryli labyrint potkaních chodbiček všude pod domem. To je velmi pěkná ilustrace aktuálních planetárních manévrů. OK, infarktová záležitost konfrontace se strachem, hrůzou a odporem, nicméně to zvládli, prostor vyčištěn, deratizován, projekt dokončen a dnes bude díra zasypaná. Samozřejmě, na anglický trávník si ještě chvíli počkají. I my si počkáme na to, než naše roztomilá předzahrádka obroste růžemi, než náš život zahojí rány po transformaci. Ale na všechno dojde, „všechna voda nakonec stejně steče dolů a Stázina se Kubovi dostane za ženu“. Comments are closed.
|