Takže shrnutí? Třífázová konjunkce Mars – Uran na samém konci Berana je za námi a žádné nové stresové, zmatečné a šokující situace není třeba očekávat. Teda samozřejmě, pokud nepatříte k těm, u nichž už týden buší na dveře hasiči a oni raději nejdou otevřít, aby se nedozvěděli, že průser. Ale to je krajní možnost a nepředpokládám její výskyt. Doufám, že všichni zaregistrovali svůj moment prozření. Dobrý? No buď jo, anebo jo – v prvním případě to víte hned a ve druhém vám to časem dojde. Každopádně, vrchol jsme překonali, ale jak víte, jedná se o dlouhodobou sezónu seismické aktivity mozku, takže následné otřesy mohou být ještě chviličku cítit. Pokud je vnímáte jako vítané probuzení, fajn. Pokud máte zatím pocit, že jste dostali ránu palicí do hlavy, dobrou zprávou je, že zhruba tak v neděli tohoto týdne a na začátku dalšího vám začne docházet, k čemu to bylo potřeba, a v troskách po zemětřesení začnete místo suti vidět stavební materiál vaší zářivé budoucnosti.
Když říkám, že tahle dávka skončila, neznamená to, že náš život zůstal bez následků. A o to tu právě šlo: o změnu! Nečekanou, radikální a díky účasti osy lunárních uzlů o změnu zásadní. Nejen samoúčelné protřepání života, ale opravdový zlom, který nás nasměruje jinam a přiměje žít jinak. Došlo k probuzení, k nastartování, k aktivaci, kterou jsme navzdory vlastní rezistenci odkládali. K uvolnění a rozbití zažraných předsudků, rigidních pravidel, líné pohodlnosti a ignorantské lhostejnosti. Ale taky osvobození od dobře míněných vzorců chování, tedy od „tak se to přece musí“ a „nemůžu si dovolit se na to vykašlat“ a „myslím to s tebou dobře“ a „to by sis zkazila život“ a „dělám to pro všechny“ a „co by tomu řekli lidi“. Od strachu projevit a prosadit své vlastní potřeby (zůstáváme v Beranu). Od přejímání zodpovědnosti, která nám nepřísluší a poslušnosti pravidel, která nemají žádný přínos (kvadrát do Kozoroha). Od společenského pokrytectví, potřeby uvážlivě plánovat svůj život a mít ho pod kontrolou (opozice do Vah). Od snahy ochránit své blízké před jejich vlastním životem a zkušenostmi, které sem přišli nasbírat (kvadrát do Raka). Tak. Beranům, a vlastně všem kardinálním znamením (Rak, Váhy, Kozoroh) tímto končí šestitýdenní dynamické a turbulentní období s Marsem, co zapaluje koudel u zadku a nutí nás běžet, i když už nemůžeme. Ještě jeden poslední den a těsně před půlnocí přejde Mars do Býka. Z pohledu Marsu je to sešup dolů, protože v Býku zdaleka není ring volný, jak má Mars rád. Naopak, ring je zastlaný a zacpaný, Mars se v něm pohybuje ztěžka, ale co už. Jeho úkolem je tu naštosovanou hmotu rozhýbat, přimět k akci a případně něco z těch setrvačně shromažďovaných materiálních statků pustit a vyhodit. Nicméně, dá mu to zabrat. Jeho energie se mění. V mém oblíbeném přirovnání, postaveném na principu Mars = motor, právě přesedáme z vozu Formule 1 do parního válce. A tím teď pojedeme až do konce března. Z pohledu Býků a potažmo (respektive?) dalších tří pevných znamení, tedy Lvů, Štírů a Vodnářů, nastupuje období, kdy se konečně dají věci do pohybu a něco se bude dít. Jsem přesně ten, koho se to dotýká téměř na všech frontách a těším se, ale 1) jsem divná a 2) jak se znám, brzo mě to doběhne, a možná budu ještě ráda vzpomínat na klid. Nicméně, teď mi vize rozhýbání setrvačné zatuchliny připadá nesmírně lákavá. Samozřejmě, sluneční Býci / Lvi / Štíři / Vodnáři to budou zvládat lépe než lunární, protože zatímco Slunce je i nekomfortní vazbou Marsu aktivováno a nakopnuto k vyššímu výkonu, pro Lunu je to prostě zásah do citlivého místa. Ale jako vždycky, přežijeme to 😊 No a ještě poznámka: Mars končí svou misi v kardinálních znameních dnes, Uranu už zbývá taky jen pár dnů. Nebo teda dvacet, ale co to je z pohledu čtyřiaosmdesátiletého cyklu, ne? Sedla jsem včera večer do auta, rozjela se do města a zírám, že mi někdo vyměnil virtuální realitu za čelním sklem za daleko rychlejší verzi: vozidla se zběsile řítí, tramvaj zvoní jak o život, chodci se šíleným šklebem potmě vskakují do vozovky ... cestu ze sauny absolvuji na dvakrát, poprvé jsem zapomněla mobil v kapse županu své kamarádky. Takže myslím, že už je čas. Konjunkce Mars + Uran je tu v plné parádě!
Někdy mám pocit, že už bych hrozně chtěla napsat něco měkkého, laskavého, teplého a veselého, přitom ne nudného a odpočinkového, prostě něco jako radostné jaro v květu, aktivní léto s dobrodružstvím nebo barevný podzim s kapkou nostalgie. Což jsou samozřejmě rovněž iluze, vydusit se můžeme kdykoliv. Zároveň se omlouvám milovníkům holé a pravdivé zimy až na kost, tobě Alenko, a vím, že je nutná, ale mám toho plný kecky a obzvlášť, když se podívám na další vyhlídky. Nevím, jak to máte vy, za mě je zima fajn s prvním sněhem, kdy je všechno náhle tak nádherně roztomilé pod bílou peřinou (teda pokud k tomu dojde), zalité svařákem a v člověku se hned vzedme vlna vánoční atmosféry. Zkrátka mezi Mikulášem a Vánocemi je zima parádní. Ještě jakž takž to dávám do Nového roku a pak to padne: nekonečná pustá nuda, nula na teploměru i v duši, zima, vítr, déšť a sníh, šedo a pošmourno, kosa a mráz, bída, hlad a utrpení. Šedá, nekonečná rutina Kozoroha. A bohužel ani ten Vodnář nebývá v tomto ohledu o moc lepší.
Možná jste zaregistrovali, že včerejšek byl dnem, kdy se naší pozornosti zcela mimořádně dožadovala témata související s osobní svobodou, pocitem uvěznění a podřízení, potřebou uvolnění, touhou nadechnout se a naplnit své možnosti, překročit vlastní stín a rozbít vynucené hranice, moci žít vlastní život bez omezení, překročit svazující pravidla, vyvázat se z tíživé povinnosti, postavit se paralyzujícímu strachu a letět ... anebo naopak, mohly se objevit obavy ze ztráty stability a jistot, úzkost z rozpadu tradičních hodnot, z návalu neřízené anarchie, z toho, jak tolik vyhlíženou a žádoucí svobodu vlastně zvládneme.
Včerejší úplňková vlna zahlcující energie a virtuozní vibrato napjatých nervů. V polaritě Rak / Kozoroh se obracíme do nitra a drnkáme na citlivou strunu domova, rodiny, kořenů a tradic. Něha a senzitivita přerůstající do přecitlivělosti, bolestínství a sebelítosti proti rozhodnutí nenechat se emocemi zraňovat, stažení se, uzavření, obrnění a pracovní nasazení, protože Arbeit macht frei.
Chiron, na scénu! Myslím, že nemá smysl to rozebírat znovu. Téma nejhlubšího zranění, celoživotního traumatu, marné snahy o zhojení, příležitosti dosáhnout díky své bolestné zkušenosti zralosti, síly a rovnováhy jsme nedávno probírali ve vypjatém okamžiku, kdy se Chiron obracel do přímého směru a k tomu se do něj opřel urputný, rovněž stacionární Merkur ve Štíru.
Upozornění: Dnes to bude extrémně dlouhé, krutě nudné, poměrně teoretické, neosobní a emocí prázdné čtení. Klidně vynechejte.
Týden nabitý událostmi, co si osobují právo ukrást hlavní titulky: retrográdní Merkur, obrat Neptunu, Jupiter na Slunci, ale stačilo a teď bych se ráda dostala k tématu, které už strhuje mou pozornost pár dní, ono taky už pár dní běží, záleží na tom, jestli si do hlavy nasadíte načasování lunárních uzlů pravých nebo středních. Uf. Lunární uzly jsou teď, jak víme, rozepřeny mezi Kozorohem a Rakem (TVL, stačí si jen pomyslet „Kozoroh“ a už začnu poučovat!). Každopádně, jedny nebo druhé, rozdíl v jejich aktuální pozici je minimální, zejména pak v situaci, kdy k nim budeme vztahovat vzdálenou, neosobní, obří planetu, jakou je Uran. Ráno vstanu a opařím se čajem. Nebo naopak, nedopatřením na sebe obrátím kýbl ledové vody. V každém případě, celý dnešek má potenciál probudit nás a šokem vytrhnout z tupě rutinního fungování, doznívající paralýzy či jiného poněkud stuporózního, pasivně rezistentního stavu, do nějž jsme se mohli snadno dostat v sebeobraně před včerejší dávkou husté energie.
Tak dnes tu o čtverečku. Odehrává se současně s včerejším (a jak jsme si řekli, dlouhodobým) velkým trigonem, protože události neběží po jediné koleji, žijeme v mnohovrstevnaté realitě. Luna se právě přehoupla z Raka do Lva, brzy ráno se drží v blízkosti severního lunárního uzlu a tím pro tuto chvíli ještě posiluje obě zmíněné konstelace. Během dne se samozřejmě posune kousek dál, intenzita prožitku pocitově poklesne, ale konstelace stále trvá.
Úplněk na ose Býk – Štír. Dlouho avízovaný, nevím, nakolik očekávaný, se odehraje dnes ve tři čtvrtě na sedm večer, čili moc nepočítejte s tím, že stihnete Večerníčka. Klasikou každého úplňku je napětí mezi naší vnitřní potřebou a touhou (Luna) a vnější aspirací a seberealizací (Slunce). Pocit tenze pramenící ze skutečnosti, že naše dušička se necítí být v peří, něco ji trápí, tlačí, tísní, leká. Konflikt „strašně moc bych si přál/a“ versus „jenže musím“. Dvě protichůdné tendence, mezi nimiž oscilujeme, spatříme díky nasvícení scény z obou stran v jediném obrazu. A (snad) pochopíme, že není možné se rozhodnout pro jedno či pro druhé, je potřeba najít řešení situace jako celku.
|
Archiv textů
April 2024
|