Carl a Ellie: saturnská idealizace

Před dvanácti dny vstoupila Juno do Kozoroha. Nenápadně. Sezóna byla příliš nabitá Vodnářským vzrušením a Beraní dynamikou. Nepatrný posun planetky, která se ani neklasifikuje mezi tělesa první kategorie, unikl mé pozornosti. Její vliv je ale cítit. Až dosud jsem ho přičítala jinému specifickému nastavení. Tak se na to podívejme!

Juno a Venuše. Vztahy a vztahy. Rozdíl mezi pojetím jedné a druhé dámy jsme tu už probírali. V listopadu, tehdy Juno přešla do Střelce. Je únor a Juno čerstvě v Kozorohu. Celý minulý týden se pohybovala prvními stupni tohoto tradicionalistického znamení v neharmonickém a krizi vyvolávajícím kvadrátu k Venuši v prvním dekanu sebestředného Berana. Zůstáváme stále na partnerské půdě. A čeho se tedy konflikt týkal?

Venuše dělá, co se jí zachce, zatímco Juno je si vědoma svých povinností z partnerství vyplývajících. Venuše, divoká a rozjívená, se chce bavit: teď hned a spontánně, žádné plány a žádná domluva, prostě naskočí na vlnu zábavy a když to dobře jede, zapomene na okolní svět. Vyráží na flám nebo na cestu kolem světa, fantasticky si to užívá, nepotřebuje nikoho, protože v Beranu je to o mně, o mně a zase znovu o mně a mých zážitcích! Juno zatím čeká doma se stydnoucí večeří nebo s lístky do divadla, s rostoucím pocitem zklamání, samoty, trpkosti a marnosti. Ale aby bylo jasno, Juno není chudera, má jen jiné priority a jiné načasování.
 
Konflikt je za námi. Juno však v Kozorohu zůstává. Jaké pozadí našim vztahovým situacím pro příštích deset měsíců nabízí?

Je tu jistá vztahová strnulost a vážnost. Konfrontace se seriózními tématy. Obnovení smluv. Připomenutí vlastních rozhodnutí. Oprášení základních principů. Návrat k tradičním hodnotám. Praktická podpora a úcta. Vzájemná partnerská zodpovědnost. Závazky ve vztazích. Odhodlání a snaha dostát slibu. Vědomí nutnosti pevných základů. Potřeba konformity a sociálního potvrzení. Důvěra, spolehlivost a loajalita. Partnerství z rozumu a/nebo rozum v partnerství jako zcela přijatelná a akceptovatelná alternativa nebo dodatek k oblíbené fikci o romantické lásce či k legendě o vášni.
 
Nuda? Hm, taky. Dá se to tak nahlížet. Anebo se na to podívejme z druhé strany, protože každý z nás má k dispozici obě polarity a každý si osahá vlastníma rukama obě. Venuše a Juno nejsou černá a bílá, dobrá a špatná, jsou prostě každá jiná. Nenabízí se tu žádné jednoznačné řešení, žádná instantní pravda. Osahali jsme si zkušenost zleva i zprava. Potřebujeme zažít obojí: sobeckou nespoutanost, potřebu vyrvat se z rutiny a jet nadoraz svých ryze osobních potřeb, abychom se potom rádi vrátili k partnerství, které nám nabízí oporu ve formě řádu a dlouhodobě udržitelného rozvoje.
 
Víte, kdy mi to docvaklo? Jeden známý, deset let po rozvodu, mě požádal o radu. Už jen vyslovit tu otázku se ostýchal. Jestli prý myslím, že by byl dobrý nápad, kdyby se k sobě s ženou vrátili. Uvažují o tom oba. Aby bylo jasno: mají ten papír s razítkem od rozvodového soudu, a to je tak všecko! Žijí pod jednou střechou, pomáhají si, podporují se, společně se starají o své děti a jejich děti, o zahradu a jeden o druhého. Štengrují se jako kdokoliv jiný v mnohaletém manželství, s tím rozdílem, že sem tam na sebe vytáhnout ten absurdní argument „jsme rozvedení, můžu si dělat, co chci!“. Zřejmě si potřebovali urvat a odžít kus své osobní svobody. Až do chvíle, kdy Juno na své cestě dorazila zpátky do Kozoroha.