Být uražený ještě neznamená být v právu

Byla jsem přizvána do lehké, nezávazné společenské konverzace. Tenhle druh hovoru neumím a nemám ho ráda. Ale protože nechci být pruda, aspoň jsem se pokusila. Snažila jsem se držet linku zdvořilých odpovědí, ale nevím, jak to přijde, slova si jela po vlastní ose. Sklouzávala do přesně zacíleného a vyhraněného tónu, ne urážlivého, nicméně bez sebemenší ochoty přitakat na zjevnou pitomost společensky únosnou frází. Nedařilo se mi držet, natož iniciativně rozvinout hovor o ničem. Co slovo, to prásknutí bičem.

Ne, neútočím, Venuše a Luna jsou v podstatě společenské dámy, ale obě se potkávají ve Štíru a kruci už vědí, jak to na světě chodí a nenechají se vodit za nos. Jejich schopnost prohlédnout manipulativní pokusy je nezpochybnitelná, v opozici s Uranem si navíc raz dva si vymezí hranice a míří k podstatě. Mluví jasně, zřetelně, přímo, bez servítků a bez ohledů na něčí city. Může to být zraňující, sorry jako. A trochu mě o mrzí, protože mám protihráče tohoto dialogu vlastně fakt ráda, ale lítost je trapný luxus a ten si nemůžu dovolit. Luna se spojením s Venuší připojuje k oné rychlopalné konstelaci s Marsem, Lilith a Uranem. Není čas na tanečky kolem dokola, na foukání bebí. Prstem přímo do rány a jedině tak to má smysl. Chceš, tady máš, nechceš, nemám čas tě hojit. Takže jestli na to nemáte náladu, jděte spát, do rána se Luna šoupne ... sice pořád ve Štíru a pravda nade vše, ať mě to třeba rozerve vejpůl, ale aspoň ne v téhle brutálně syrové sestavě. A že je pravda subjektivní? To jistě, proto taky netvrdím, že jsem jejím vlastníkem, ale mám tu skalpel, řízneme to a uvidíme, co ty na to?