 Ticho, den třetí. Předpokládám, že všechny vtipy na téma koronaviru jste už slyšeli, toho papouška, co v karanténě tluče hlavou o zeď už taky beztak viděli všichni, takže si dovolím svůj postřeh z doby nečekaného zastavení. Přemýšlím o tom, jak se v nastalé situaci mění význam predikcí z osobních horoskopů. Astrologie není křišťálová koule a já nevidím, co se stane, nemohu nabídnout barvitou vizi budoucnosti. Silou prediktivní astrologie je však schopnost definovat energetické proudy, poměrně přesně určit načasování jejich vlivu, popsat jejich střídání, prolínání, synergii nebo konflikt a na základě znalosti, zkušenosti, intuice i umění interpretace vyvodit možné alternativy vyústění situace. Jenže pak dojde ke změně kontextu. Vnější rámec, k němuž se všichni vztahujeme, se najednou změní k nepoznání. Přináší situaci, jakou jsme nikdy nezažili, neuvažovali a možná si ji ani neuměli představit. Všechny naše úvahy a plány ukotvené v situaci běžného fungování světa mají najednou spoustu volných konců. Realita, v níž vznikaly, už neexistuje, s novou se ještě nestihly seznámit a navázat kontakt. Ostatně, právě teď asi navazování pevných uzlů nebo dokonce zakládání betonem upevněných pilířů nedává příliš smyl. Situace je v pohybu, mění se každým dnem. I když doufáme, že karanténa brzy skončí, že panika utichne, že epidemie bude zažehnána, a tohle všechno určitě nastane, svět už nebude jako dřív. Návrat do bodu nula není možný, nemluvě o tom, že tohle je startovací fáze, proud změn se teprve rozbíhá.
Takže co, funguje ta astrologie i teď nebo jak to jako je? Myslím, že funguje. Vlastně jsem si tím jistá. Změnilo se jen to ukotvení. Respektive, právě teď ukotveni nejsme, plujeme. Ještě stále v Rybách (a ano, už se zase blížíme poslednímu stupni, téma fluidního uspořádání reality prosakuje do vědomí s vysokou naléhavostí), provázáni jeden s druhým a všichni se všemi, ale bez toho, že by nás kotevní lana držela na jediném místě. Takže se zkusme oprostit od úvah, které nás váží ke konkrétnímu, pevnému, materiálnímu zarámování ve hmotě. Protože je to hmota, která prochází transformací. Naše duše ale pluje s sebou, ničím nespoutaná a neomezená. Příklad? Řekněme, že chcete prodat dům a koupit nový, máte jasný projekt, a přestože vám horoskop ukazuje, že hned v několika rovinách vstupujete do nejsilnějšího, růstového a veskrze rozvojového období svého života, váš projekt se nedaří realizovat. A místo toho klacky pod nohy ze všech stran, překážky, kam jen se podíváte, marnost nad marnost a ztrácíte víru i naději … a co když právě tohle je způsob, jakým vám osud nabízí příležitost? Příležitost vyvázat se ze strnulých vzorců myšlení a jednání, příležitost nenaběhnout si do situace, která by vám v kontextu vnějších společenských změn třeba jednou zlomila vaz? Co když je váš osobní plán tak mimo, že osud jen kroutí hlavou a ve snaze o vaši záchranu blokuje jakýkoliv pokus se byť jen přiblížit tomu, co považujete za vytoužený cíl? Co když je nejúžasnější období vašeho života momentem prozření a pochopení, otevření nové cesty, kterou byste si nevybrali, protože o její existenci nemáte tušení? Některým procesům je těžké porozumět tady a teď, ale jednoho dne, s odstupem času se ohlédnete a budete vědět. Pochopíte proč a snad i vděčně přikývnete. Týká se to zejména plutonských tranzitů, v době kolektivních plutonských změn pak dvojnásob. Anebo, jak by na dané téma řekla moje babička mně: "Neblbni pořád s tím hubnutím, přijde nemoc, tlustí budou hubení a hubení studení". Inu, jeden nikdy neví ... Takže suma sumárum, bacha na svá přání, často je tlačí naše ego a na to teď není čas ani prostor. Astrologie platí i v dobách proměny vnějšího světa, snad jen, že co se nám teď jeví jako pěknej průser, může se v budoucnu ukázat jako nejúžasnější dar osudu. Pro některé z nás, anebo dost možná, že pro všechny ... P.S. Za to, že jsem si mohla příklad vypůjčit, děkuji své klientce, která ví. Díky, opravdu! Comments are closed.
|