 Včera večer jsme navštívili kamarády na chatě. Nečekaným skokem zpět do dětství, se vší nostalgií prázdnin u babičky, koupaček v rybnících a sbírání borůvek v lese. Cestou necestou, na kolech z kopce přes louku plnou krtinců hlava nehlava. Od sousedů je slyšet praskání dřeva v ohni a z chalupy pod lesem šťastný, výskavý smích dětí. Terasa s křesílky z roku raz dva, se šňůrou na sušení prádla plnou ještě mokrých plavek. Repelent a plamen svíčky proti komárům, kteří si z toho stejně nic nedělají a druží se s námi. Hvězdy nad hlavou a výhled do údolí se skalami, na nichž by klidně mohl lézt tatínek z polepšovny i s malým Vaškem. A s postupujícím večerem ticho tak hluboké a tma tak neprůhledná, že si přenesu na svou noční hlídku na pionýrském táboře ... Prostě, instantní romantika v kostce. A Káča se ptá, a o čem to teď je? Jako ty konstelace, co žijeme? Zamyslím se a nic mě nenapadá - to se mi nestává, jenže chybí nám vzduch, úplně. Voda a její sladkobolné vzpomínky. Země a její ukotvení tady a teď. Oheň a jeho vřelá pohostinnost. Nežijeme nic víc než tohle, všechnu tu nádheru, zastavení, ticho a klid a mír a všemi smysly naplno ... Luna je v Býku.
Comments are closed.
|
Archiv textů
September 2023
|