 Tentýž Merkur, co zjistil, že venku už na něj nic nového nečeká a stáhl se dovnitř, právě nachází své odpovědi. Ne nutně v podobě verbálně vycizelovaných formulací či logicky zapadajících souvislostí. Ukazuje se, že někdy není třeba mluvit, stačí vyslechnout, obejmout, dotknout se, usmát se nebo pobýt a klidně mlčet k tomu, aby se člověk dobral podstaty. Aby poznal, co je tím nejdůležitějším. Aby zjistil, na čem záleží. Aby pochopil, kdo komu drží palce a kdo s kým kamarádí.
 Finální vzepjetí Merkuru dosud silného na posledním stupni Blíženců předtím, než jeho hvězda pohasne a se zasyčením padne do vodního hájemství Raka. To se stane dnes před půlnocí a možná si ani nevšimneme. Prostě únava, zhasínáme, jdeme spát. Až na to, že ráno už rozsvítíme vyměněnou žárovku – místo stovky dvacítku. Teď se to teda čísluje nějak jinak, ale to je fuk. Každopádně, intelektově, komunikačně a organizačně bude zítřek a následné dny daleko tlumenější, tišší, niternější. Ne tak rychlý, ne tak kontaktní, daleko víc obrácený k záležitostem soukromým než k ruchu vnějšího světa. Nenásilně prostořekou konverzační jednoaktovku vystřídá méně expresivní dramatická forma s hlubší zápletkou a propracovanějšími charaktery postav.
 Novoluní za námi a s ním emočně silná potřeba péče a sounáležitosti. A protože obě světla pro dnešek zůstávají v Raku, jsou záležitosti domova, rodiny či jiného pevného a podpůrného společenství tématem i po celou sobotu. Hledáme útěchu, pochopení a přijetí. Hledáme místo, kam patříme. Díky tomu, že Luna se během dne sílícím trigonem váže k Neptunu, půjde nám to snadno. Naše citlivost se probouzí, ale neláme se do sentimentu. Hladina empatie stoupá, i jindy tuhé a tvrdé kusy jsou dnes schopny účastného porozumění. Můj přímočarý, intelektuální a faktografický dospělý syn si hraje na schovávanou se Sofií, obětavě hledá a dlouze nenachází … protože dnešek není o vítězství, ani o pravidlech, dnešek přináší jediné uvědomění, totiž že nakonec záleží na jediném: mít se ke komu vrátit.
 Pořád ve zpoždění. Místo, které v trigonu mezi Uranem – Saturnem a pozicí na střídačce ve Lvu koncem minulého týdne obsadil Mars, narušil statiku naší setrvačnosti a nově rozevřenými průduchy vpustil závan čerstvé energie, patří v posledních dvou dnech Venuši. Když si tuhle kompozici rozebereme po částech, znamená to, že Venuše je Lvu – velkolepá, zářící, srdečná a naprosto uchvacující! Anebo alespoň cítí potenciál takovou být. A možná si říká „A proč ne? Proč sakra ne?“ Jasně, pro většinu z nás (*) není úplně přirozené zářit ve světle reflektorů 24/7, ale jednou za čas máme příležitost, právo i povinnost své Venuši dopřát všechnu slávu, lesk a nádheru světa! Právě teď máme dokonalou příležitost uvědomit si, po čem naše duše touží, když jí nestojí v cestě závazky, úkoly, obavy, strachy, předsudky, povinnosti, omezení a všechen ten balast, co jí s neustále házíme pod nohy. Kdyby Venuše mohla vypadat jakkoli, žít kdekoliv a tvořit cokoliv, jak by vypadala? Kde by žila? Co by dělala?
 Na dovolené zavírám notebook, vypínám mozek, přestávám sledovat svět za hranicí toho, co jsem schopna vnímat sama o sobě, zprávy, které i doma zaznamenám spíš náhodně, mě dokonale míjí … k tomu asi dovolená (v mém případě) slouží především. Zhasnout světlo, povolit kontrolu a nechat věcem volný průběh … Horoskop tak úplně vypnout nedokážu, ten mám vypálený do sítnice, zarytý v hlavě a chvíli to trvá, než se obraz úplně rozplyne. Taky by na to došlo, ale tři dny nestačí. Nicméně větrám, ventiluju, fotím si a odmítám věnovat pozornost tomu, co jsem před odjezdem napsala. O Marsu, který v neděli pozdě odpoledne nastoupí na značku a navalí se do rozviklané, drolící se zdi Saturnu napadené vytrvalými, avšak nezacílenými útoky Uranu. Mars nefandí jedné či druhé straně, je naprosto neutrální, prostě jen zabere. Chatrná konstrukce s už tak výrazně narušenou statikou pak může reagovat jakkoliv. Možná se strop provalí rovnou. A možná ještě chvilku vydrží, ale vstupovat dovnitř opravdu není radno. Co bylo, bylo, a není možné se k tomu vracet.
 Luna v Beranu nebývá považována za hojivou a léčivou. Nemá dost empatie ani trpělivosti, emoce považuje za projev slabosti a vůbec se s tím nepáře. Na castingu do nekonečného seriálu z lékařského prostředí dostane roli vzteklé rebelující sestřičky (obsazeno: Sandra Pogodová) nebo doktora vynikajícího spíš svými svaly než charakterem. A přesto! Dnes ráno se Luna v Beranu ujme terapeutické role. Na pár chvil, dýl to neutáhne, a to jen díky kontaktu s Chironem.
 Vysoce frustrační den. Adrenalinem napumpovaná Luna v Beranu vší silou drtí pedál plynu a snaží se pohnout situací vpřed, jenže ruční brzda je zatažená, zaseknutá a nejde povolit. Mars ve Lvu nabíhá do přesné opozice k Saturnu ve Vodnáři. Tahle konstelace je součástí červeného obrázku z minulého postu. Červený energetický okruh se uzavírá, ale ještě není na svém maximu. Linka mezi Marsem a Saturnem je však už dotažena. Co nám přináší? Pocit, že naše snaha je marná, že naše úsilí přijde vniveč. Že cokoliv, co se pokoušíme zrealizovat, se ne a ne a nedaří. Postup je pomalý, pokud vůbec jaký. Neustále narážíme na překážky, neustále nás něco brzdí. Dostáváme se do konfrontace s autoritou, vlastní nebo externí. Vynaložená energie naprosto neodpovídá výsledkům, na jaké jsme za jiných okolností zvyklí. Ve finále nás provází únava, zklamání, frustrace, apatie a rezignace. Současně i podráždění, zlost a vztek: „PÍP, PÍP, PÍP!! Jak to, že to PÍP nejde?!“ Saturn.
|