 Navenek ticho a klid, moře se pomalu vlní, ale žádná z vln nevystoupá v plné síle až k hřebenu, aby se zlomila a s úlevou roztříštila do mořské pěny. Vítr utichl, nad hladinou jen lehký větřík a Venuše v Blížencích. Slunce, v Raku introvertní a mírné, rozlévá své zlaté světlo a třpytí se v tisících odlesků … Odevzdaná a chápající Luna už druhým dnem proplouvá Rybami, nechává plynout vodu i čas, přijímá vše a nic si nenárokuje, rozpouští se a čeká, čeká … a v určité rovině vyladění skutečně není kam spěchat, vše, po čem toužíme nebo se domníváme, že toužíme, má svůj čas a jednoho dne to přijde … anebo ne, ale tou dobou už nám to bude jedno … a zatím ještě jeden den. Jeden den s Lunou, která nám v kontaktu s Neptunem na chvíli umožní prožít okamžik totálního odevzdání a rozpuštění ega. Jeden den se Sluncem, které sice chvílemi cítí podivný tlak na prsou, zároveň však vnímá i naději a sílící víru v uskutečnění svých snů …
Merkur, ano ten, co o něm pořád a do omrzení píšu, se ve svém téměř již stacionárním stuporu dostává dnes do kvadratury s Marsem. Na FB Astropsychologie se – čistě náhodou – objevil komentář od člověka, co je tu dnes poprvé a evidentně jen proto, že potřeboval někam plivnout svůj hnus. Mám tisíc chutí mu jednu vrazit, verbálně, protože samozřejmě i já podléhám téhle kritické kombinaci Merkuru s Marsem, a taky proto, že je to mou přirozeností, ale trénuju a učím se ji nasměrovat jinam.
Luna ve Vodnáři. Typický vodnářský odstup a nadhled, který s Lunou v tomto znamení jednou za měsíc zažíváme, se tentokrát nekoná. Anebo že by? Zkrátka, když nechce jít Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi (nad touhle průpovídkou jsem si lámala hlavu celé dětství a ještě pěkný kus dospělosti, a to i bez retro Merkuru!): jestliže nejsme ochotni vylézt z nory a nechat se vystřelit do stratosféry, abychom při pohledu z výšky pochopili, jak směšné žabomyší války tu vedeme, musí Luna ve Vodnáři (mistryně improvizace!) vymyslet trik, kterým nám svůj záměr odstupu zprostředkuje – tak dívejte!
 Tak jo. Pokus o návrat. Využila jsem násobné retrogradity k totálnímu vypnutí, nejenže jsem nezapojila notebook, ale ani mozek a teď hledím do horoskopu jak husa do flašky a přemýšlím, kde začít. Tolik důležitých fragmentů. A zároveň – jak jsem si právě ověřila – nic, bez čeho by se nedalo dýchat. Hm.
|